Proběhl křest knihy Někdy mě to až děsí

Bylo mi ctí pokřtít již počtvrté svou novou knihu, v tomto případě novelu Někdy mě to až děsí, v Městském divadle Broumov. Křty proběhly 15. ledna 2010, a to hned dva za sebou. Pokaždé přišly na dvě stovky diváků a pevně věřím, že se nám je podařilo pobavit. Od toho křty přece jsou.

Opravdu si vážím toho, že pozvání stát se kmotry mé knížky přijali zpěvačka Aneta Langerová, zpěvák Marek Ztracený, kytarista Martin Ledvina, který oba doprovázel, zpěvák Michal Hrůza, jenž byl takový frajer, že v tom nečase přijel na první křest a pak sedl do auta a pokračoval do Liberce, kde měl od 21 hodin koncert.

Rozradostnila mě účast kapely Ledvine Stones, která perfektně hrála vždy tam, kde měla, broumovského dětského sboru Nášlapné miny, který se tak sice ve skutečnosti nejmenuje, ale na mých křtech tento název jistě rád používá, broumovských kapel Imodium a Ískejp, s nimiž jsem si mohl zazpívat písničku 99 Red Balloons od Goldfinger (původně samozřejmě od Neny), respektive slaďák od Kelly Family v češtině. Radost mi udělali berounští kamarádi No Heroes, kteří přijeli a zahráli lidem i mně skvělou pecku, MC Peca, který dal track o Broumově, či SouDiv AB, což jsou dvě talentované mladičké holky (Anička a Bára), které v naprosté skromnosti nastudovaly scénku na požadovaných deset minut a sklidily za ni sympatie i potlesk.

A pak Miloš Rain s dcerou Zuzkou. Do bylo pohlazení slabin. Miloš vystoupil a zahrál po nekonečných třiceti letech. Když na pódiu zpíval, chladily mě v očích slzy.

O knize zasvěceně povyprávěl Honza Meier (snad jsem jeho jméno napsal dobře) a odvážní byli ti, kteří přišli v závěru na scénu, aby spolu s těmi ostatními zazpívali pecku We Are The World (třeba Honzův syn Kryštof).

Tisíceré díky patří také nenápadnému dříči Georginovi, který zvládl roli kmotra knihy a ještě stihl posílat na pódium ty účinkující, kteří tam být měli. Bez něho by se celý dvouhodinový pořad rozpadl na bezprizorní kousky.

David Sádlík, klávesista Ledvine Stones, to vystihl nejlépe. Napsal mi, že moc nevěřil, že tahle směsice dokáže připravit smysluplný program. Potěšilo ho, že to bylo naopak. Mě to potěšilo mnohem víc.

A také jsem četl úryvky z nové knihy. Musel jsem vybrat ty „pro všechny“, protože kniha úplně pro všechny není.

Ještě tři podstatné věci. Pecku We Are The World jsme poslali jako modlitbu do Haiti, kde 12. ledna řádilo zemětřesení. Všichni na tom křtu vystupovali a makali zcela zadarmo. Proto jsme si mohli dovolit nevybírat žádné vstupné. Město Broumov nám přispělo osmi tisícovkami korun na občerstvení a tak, za což mu děkuju. Upřímně říkám: Jsem rád, že je to moje město.

Nedokážu si představit, že bych svou knihu křtil někde jinde.

S dovolením připojuju pár snímků od fotografa Jiřího Hellera. Byl nemocný, ale ten den v poledne se rozhodl, že s manželkou na křest přijedou děj se co děj. Tam pak fotil a fotil. Více snímků najdete na www.wwg.cz



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)