Předstírač

Dva na první pohled spíše nesmělí mladíci z ochranky stáli nad starším prošedivělým bezdomovcem, který tvrdě spal na lavičce uvnitř nákupního centra. Nervózně po sobě mrkali a tu a tam ho jeden z nich, vždy na střídačku, oslovil. Slušně. Používali termíny „Pane“, „Haló“, „No tak, slyšíte“ nebo „Vstávejte“.
Jenže bezdomovec spal. Spal pět minut, ochranka ho trpělivě budila, spal sedm minut a ochranka činila totéž. Doba akce se blížila k nějakým deseti minutám a hoši z ochranky se začali vnitřně rozhodovat, zda povolají posily, anebo zatnou zuby a obrní se trpělivostí.
Zvolili si druhou variantu a pokračovali ve velmi slušném zacházení. Občas jen do bezdomovce šťouchli, aby měli čisté svědomí.
Těžko říct, snad to trvalo tucet minut, ale po chvíli bezdomovec líně otevřel oči. Změřil si oba trpělivé soky pohledem, zhluboka se nadechl a sáhl po igelitce, která mu ležela u nohou. Pak se zvedl a uznale k oběma ochrankářům pronesl: „Kdo to má tak dlouho vydržet? Jste lepší.“
A odšoural se ven z nákupního centra.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)