Ty rock’n’roll, já rock’n’roll

V úterý jsem zahájil patnáctý ročník svých přednášek o historii rock’n’rollu v Experimentálním studiu v Liberci. Probíhá to tak, že tam dopoledne chodí školáci a středoškoláci z libereckých škol a já jim vyprávím o tom, jak to v hudbě bylo od padesátých let po současnost.
Moji letošní diváci mi udělali radost. Pakliže v minulých letech tu a tam někteří jejich předchůdci rušili a ještě je to těšilo, ti noví jsou opravdovými posluchači.
V minulých letech to na mě ale školáci zkoušeli různě. Když přišly do módy mobilní telefony, nechávali je během mého vyprávění pípat, cinkat a bimbat jako potrhlí. Jednou někdo přitáhl na pořad smradlavý spray a nastříkal ho ve vší tajnosti do sálu, pročež se muselo větrat a já přitom naštvaným a promrzlým chovancům vyprávěl o reálném zápachu na festivalech třetí čtvrtý den. Když jsem asi před dvěma lety povídal o tom, že se vypráví, že Ozzy Osbourne ukousl netopýrovi hlavičku, zvedla se jedna žačka ze židle, demonstrativně opustila sál a práskla za sebou dveřmi, až se v nich roztančila skleněná výplň.
Nejhorší ale byl před lety hejsek, se kterým jsme si nepadli do oka hned od začátku. Při mém vyprávění si pouštěl z mobilu melodie, poutal na sebe pozornost říháním a vzdycháním, má slova doprovázel transparentně pohrdavými úšklebky i nelítostným funěním. Pak mi došla trpělivost. Seskočil jsem z pódia, došel k němu, naklonil se až k jeho tváři a naprosto důrazně jsem mu sdělil: „Poslouchej, ty idiote, ještě jednou se projevíš jako pitomec, osobně ti rozbiju tlamu. Tohle je poslední varování.“
Mládenec se narovnal, pomalu vypnul mobilní telefon a do konce pořadu ani necekl. Na rozloučenou mě pak s úsměvem pozdravil a když za měsíc přicházel se svou třídou na další pokračování, kynul na mě už zdáli a naznačoval, že si mobilní telefon dávno vypnul.
Být z Prahy, mohli z nás být přátele. Oba jsme přece byli rock’n’roll.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)