Bůh ochraňuj bezdomovce

Po pátečním (19. 3.) předčasném odchodu z opravdu hloupého muzikálu Děti ráje (kde jsem přežil první plytkou část a po pauze hrdě vkročil do druhé, aby mě tam tvrdým spodním hákem nekompromisně knockoutoval sedmý cajdák v řadě i uondaný děj hodný hrátek chovanců laboratoří pokusů na lidech) jsem měl na zastávce tramvaje pocit, že se už nemůže nic zlého stát.
Přijela ale čtrnáctka, já nastoupil a hned u dveří další rána: nepříjemný sladkokyselý puch. V zadní části vozu (bohužel jediného, takže nebylo kam zdrhnout) pochrupoval bezdomovec, jistě patřící mezi zasloužilé, protože míra smradu ve voze napovídala, že hygienické propriety neokusil dobře dvě stě let. Jako když procházíte ubytovnou pracovníků ze zemí bývalého Sovětského svazu a ještě si všimnete, že v rohu leží rozložený mamut, kterého za ta léta nikdo neodstranil. K tomu si představte aroma meduňky, moči, zvratků, hnisajících ran, lososa, tchoře, kapku citronu a láku od okurek – to všechno v jednom. Prostě extratřída.
Sednout si do přední části vozu, který byl z výše uvedených důvodů beztak přelidněný, nebylo řešení. Puch ovládl celý prostor, kromě buňky pro řidiče, který by v opačném případě jistě bezdomovce vykázal. Nikdy jiný to udělat nechtěl a nemohl, protože u takových postav je nebezpečí, že se vám při vyhazování z tramvaje pod silnějším stiskem paže rozpadnou.
Ve večerní čtrnáctce (číslo tramvaje) měl ale zápach zvláštní moc. Zatímco bez jeho přítomnosti lidé při jízdě nehovoří (leda nahlas telefonují), zírají do prázdna nebo z oken na místa, která znají nazpaměť, tentokrát je bezuzdný bezdomovcův smrad spojil.
Začalo to posteskem, pokračovalo to přes návrhy drastických i méně závažných řešení situace a končilo u lehké konverzace, při které některá ze stran jen občas zadržela dech a nadechla se s hlavou ponořenou do svého kabátu.
Bůh proto ochraňuj bezdomovce. I když zapáchají a bezdotykově masírují naše žaludky, současně spojují cestující v celek, učí je spolu hovořit, hledat společná řešení, vtipkovat, smát se a znovunalézat kouzlo komunikace v prostředcích městské hromadné dopravy. Třeba je jednou přimějou udělat revoluci.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)