Duškovo zády ke zdi

Odborový předák Jaromír Dušek se zachoval naivně, pokud si myslel, že před novinářem může říct všechno, dokonce zažertovat. Když tedy mluvil s redaktorem Lidových novin o homosexuálech, kteří ovládají České dráhy, a o tom, že se tam bojí ohnout pro tužku, pokud mu spadne na zem, musel počítat s tím, že se to do novin dostane.
Já si o něm po tom všem myslím, že není muž na svém místě, protože má strach a těžko tedy může zájmy svých kolegů v odborech hájit. Politici a vůbec každý, kdo měl možnost se k jeho kauze vyjádřit, jsou zase zčistajasna vitrínami morálních zásad, což je věc mimořádně šokující a drzá. Dušek jim k tomu naivně nahrál, a tak se k jeho kauze vyjádřili třeba i Kalousek nebo Topolánek, což jsou politici, kteří by o svých morálních kvalitách jistě mohli vyprávět třeba do soudného dne (a bylo by to dobré, alespoň by neotravovali v politice, jen by tak v rohu plkali).
Ať už Dušek dopadne jakkoliv, jedno dokázal. Dobrých pár měsíců si v prostorách budov Českých drah budou jejich návštěvníci dávat pozor, aby jim něco nespadlo na zem. Když se to stane, rozhodně si na odborového předáka a jeho slova vzpomenou a možná se pro předmět ohnou tak, jak Dušek nabádá na stránkách Blesku 9. března. Zády ke zdi.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)