Dva dny s Obamou a Medveděvem

Přijel jsem na víkend do rodného Broumova a každý se mě tu ptá, zda jsem viděl Obamu s Medveděvem. Neviděl. Udělali všechno pro to, aby byli dobře schovaní a nikdo je neodkrágloval, a krom toho normálně pracuju. Nadto běhat po stopách hlavních představitelů jaderných velmocí, kteří přijeli podepsat smlouvu o snížení počtu jaderných zbraní s nevyřčeným dodatkem, že jejich vládci nadále zůstanou (a basta), nemám ve zvyku.
Také mi není po chuti obdivovat šéfy národních armád, kteří bez uzardění kvůli své roztahovačné politice posílají syny obyčejných lidí do války, tedy často rovnou na smrt, či svým poddaným zajišťují smrt při výbuchu v metru, který pro ně recipročně svědomitě připraví bezradní obyvatelé vojensky porobených států světa.
Přesto jsem s Obamou a Medveděvem strávil celé dva dny. Kdykoliv jsem totiž zapnul televizi nebo rádio, neviděl a neslyšel jsem tam nikoho jiného a o nikom jiném. Byli vlastně tři, neboť vždy když Medveděv telefonoval, byl nepochybně ve spojení se svým kápem Putinem a radil se s ním, jestli má smlouvu fakt podepsat, jestli už může nastoupit do opancéřovaného fára, zda si může vzít oblíbené bavlněné ponožky s okvětním lístkem u palce nebo jestli se netváří moc blbě.
Rád a furt se vedle těch dvou votlemoval i Kykyna (jinak prezident určité části Čechů), jenž vzrušením neustále vrtěl pomyslným ocáskem jako psí voříšek, který se rád mazlí. Doslechl jsem se dokonce, že se pokoušel přimět Obamu i Medveděva, aby si poslechli úryvek z jeho autobiografie nazvané Já, já, já, jenom já, kterou má už skoro dopsanou. Američan a Rus mu ale podrážděně řekli, že když začne číst, použijí jaderný kufřík. Kykyna na to prý radostně štěkl, že by to mohlo být bezva, čímž je totálně vyvedl z míry a nechali ho raději odvést ochrankou.
Obama se pak prý ještě pídil po tom, co je to za českého politika, kterému není rozumět ani slovo (myslel Schwarzenberga), a Medveděvovi bylo divné, že mu telefonoval jakýsi Topolánek, tykal mu a pídil se po jakékoliv práci pro sebe a nějakého Dalíka, nejlépe na institutu pro diplomatické chování. Sehnat víza prý pro ně nebude problém, Dalík je slíbil.
S Obamou a Medveděvem jsem byl i tehdy, když mi nad hlavou v jednom kuse řinčela helikoptéra a ulicemi Prahy neustále projížděla policejní auta, která radostně houkala a jejich posádka měla v očích vážný výraz ochránců božích.
V řece u hotelu Four Seasons hlídali Medveděva potápěči, tramvaje pořád stály a z beztak katastrofální pražské dopravy se kvůli dvěma monstrům stala selanka. Ti dva totiž nebyli jen se mnou, ale se všemi.
Neviděl jsem je, ale strávil jsem s nimi dva dny. Jsem rád, že už jsou pryč. Soudě podle účtu za jejich bezpečnost a stravné toho moc spotřebují a pozřou.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)