Já vám ho hodím…

V našem domě se dějí věci, to už jsem psal. Včera večer jsem si vzpomněl na jednu už opravdu starou paní, která v něm ještě loni bydlela, ovšem nyní je v nějakém ústavu, kde se o ni dobře starají. Je jí přes devadesát let.
Chodila za ní ošetřovatelka. Nosila jí jídlo, starala se o ni a docházela pravidelně. Jednou si ale při odchodu až před domem vzpomněla, že u staré paní nechala na stole položený mobilní telefon. Zašátrala v tašce a hledala klíče, aby se dostala zpět do domu a mohla se pro přístroj vrátit.
V tu chvíli se otevřelo okno ve třetím patře, vykoukla z něho stará paní a na ošetřovatelku zavolala: „Sestřičko, zapomněla jste si tady telefon.“
Ošetřovatelka odpověděla: „Já vím, jdu si pro něj.“
Stará paní ale nabídla jiné řešení: „To nemusíte, já vám ho hodím.“
Než ošetřovatelka stačila zakřičet prosebné „Nééé!!“, stará paní krátce zacílila a ladným švihem vyhodila telefon k nohám ošetřovatelky.
Chytit se jí ho nepodařilo, takže se přístroj rozletěl po částech do všech stran. Stará paní se nahoře mile usmála, zamávala na rozloučenou a zavřela okno, aby neměla v bytě průvan.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)