Jak bylo na Andělech

V sobotu večer jsem byl na předávání cen Anděl. Kdesi jsem četl, že se účastníci téhle akce pokrytecky tvářili jako velká rodina. Připouštím, že v hudební branži je velká řevnivost (jako v jiných oblastech), současně ale přitakávám, že jsem se jako ve velké rodině ten večer cítil.
Potkal jsem Vojtu Dyka, který mi před půlrokem připomenul, že jsem byl jeho vedoucím na táboře. Byly to bigbítové tábory, od rána do večera se jen hrálo a – přestože mi jeho účast trestuhodně vypadla z paměti – musím potvrdit, že už tenkrát byl Vojtěch mimořádný talent. Kdyby nebyl, jeho kapela by v táborové soutěži nevyhrála a neměla by hrát za odměnu na festivalu v Králíkách, tehdy docela prestižním. Jenomže to z nějakých důvodů nevyšlo, takže jsem Vojtovi řekl, že jsem jeho dlužník, což přijal s tím svým sympatickým úsměvem, jaký známe třeba z jeho účinkování v sestavě kapely Nightwork nebo z filmu Ženy v pokušení.
S Janisem Sidovským, dnes zastupujícím TV Barrandov, jsme zase klábosili o našem pedagogickém zápolení. On přednáší na Univerzitě J. A Komenského, já dětem historii rock and rollu. Když přiznal, že pozornost posluchačů se i podle jeho sledování rapidně snižuje, poradil jsem mu fintu, kterou jsem popsal v únorovém příspěvku nazvaném Ty rock’n’roll, já rock’n’roll. Prohodil něco ve smyslu, že i to je cesta…
Zákulisním vrcholem večera nicméně bylo extempore režiséra Filipa Renče, který se zlískal jako datel a takto vybaven usedl mezi akademiky, aby spolurozhodoval o majitelích cen. Když se na začátku ceremoniálu stála minuta ticha za polské oběti leteckého neštěstí, ozvala se po asi patnácti vteřinách hlučná tupá rána, která pietní mlčení v sále razantně rozčísla. Nejistě stojícího Renče přestaly poslouchat dolní končetiny, on žuchl na židli a ještě při tom stihl vylekat ředitele Novy Dvořáka, který stál před ním a jemuž pár okamžiků padal na záda.
Trefit pak správné tlačítko při hlasování byl pro Renče nesplnitelný úkol a bylo asi pro všechny zúčastněné dobře, že záhy za doprovodu asistentky sál opustil. Pergnerová jej z předání ceny za videoklip omluvila kvůli indispozici, což od ní bylo diplomatické a hezké.
Renčův exces osobně přisuzuji jeho hlubokému zármutku z toho, že jeho milenka ODS ve volebních preferencích příliš nestoupá. Kdyby kopal za jiné, nemusel by tolik popíjet a vyšlo by ho to levněji.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)