Pokec s billboardem

Po Praze už nějaký pátek běží kampaň, která se jmenuje „Půjčuješ si, zaplatíš!“ (nebo tak nějak). Klade lidem na srdce, aby si nepůjčovali více peněz, než je v jejich silách splatit, tedy je vcelku záslužná a věřím, že se roztáhne i do dalších měst.
Jednou z „tváří“ kampaně je bezdomovec, možná pobuda, schoulený a snad spící na lavičce. Ten billboard je vtipně nalepený na opěradlech mnoha pražských laviček a z dálky to působí věrohodně. Člověk se raději ani nepřiblíží, protože to vypadá, že na lavičce opravdu kdosi leží schoulený.
Čekal jsem takhle na tramvaj a přes silnici byly dvě lavičky. Na opěradle jedné byl billboard se schouleným neplatičem, na té druhé seděl živý pobuda, pravděpodobně také nějakou dobu neplatič, který předtím zjevně vykalil větší než malé množství alkoholu nebo něčeho podobného.
Opíral se o svou lavičku, civěl před sebe a cosi mumlal. Udělal jsem pár drobných novinářských kroků směrem k němu (asi deset) a vyslechl si část srdceryvného příběhu o jakési dámě, která s ním tak zamávala, že od ní odešel a dopadl tak, jak dopadl. Jazyk se mu pletl, ale příběh dohromady dal.
Pak se otočil k billboardu vedle na lavičce a pronesl: „No chápeš to? Věřil bys tomu?“ Spokojen i s tím, že nedostal odpověď, poté pokračoval v příběhu.
Když jsem odjížděl, zahlédl jsem ze zadní plošiny tramvaje, jak se k ležící postavě na billboardu zase otočil a vyčítavě k ní mávnul rukou.
Snad se mu ulevilo. Pokecat si lze přece i s billboardem.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)