Topol byl sejmut, já málem kvůli němu dostal kelímkem

Topolánek padl. Kdyby to měl být začátek důkladné čistky mezi politiky, bylo by to fajn. Je to ale jen sejmutí nejnápadnějšího hulváta – to se v české politice občas stane.
Nebudu se příliš radovat, to už nemá smysl. Spíše na bývalého Mirka zavzpomínám. Před třemi lety, kdy byl ještě premiérem a arogance z něho cákala na míle daleko, přijel na třinecký festival Noc plná hvězd pokřtít výroční knihu o této akci. Byl jsem jejím spoluautorem, čili přijel pokřtít knihu, kterou jsem psal.
Pominu, že mi to nebylo milé. Pominu i to, že Topol v zákulisí kapku nasával a má představa o důstojnosti politického reprezentanta země opět vzala za své.
Připomenu jen okamžik, kdy jsem coby moderátor festivalu vyskočil na pódium a uvedl kmotra „své“ knihy Topolánka. Přišel, postavil se vedle mě a jak se dalo očekávat, diváci počali na uvítanou házet kelímky i s pivem, snad aby se premiér mohl občerstvit. Zatímco on se povzneseně usmíval (musím uznat, že jsem takovou míru sebevědomí obdivoval), já se dovtípil, že mináž není určena mně a poodešel jsem o dva dlouhé kroky stranou.
Byla pro něj. Letová dráha následující „munice“ se mým směrem nestočila.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)