Dny velké vůle

Naši hokejisté se stali mistry světa a já před nimi smekám. Dokonce mi ani nevadí, že v ulicích panuje radost a s ní trochu toho nepořádku. Česká reprezentace totiž měla něco, co mě fascinovalo a co se už jen tak nevidí.
V době finálového zápasu s Rusy jsem byl na koncertu Kiss, tudíž jsem toto hokejové klání neviděl. Viděl jsem ale semifinále se Švédy a předpokládám, že naši ve finále podali podobný výkon. Byť se Švédy prohrávali, ve třetí třetině s nimi neuvěřitelně „zametali“. Měli daleko větší vůli po vítězství než soupeř a bylo jen otázkou čas, kdy vyrovnají a kdy vyhrají. Že skóre srovnali až osm vteřin před koncem, je jen střípek do dramatické mozaiky sportovních klání. Já jenom němě zíral. Jejich vůle byla nekonečná.
Vůli koneckonců mají i ti Kiss. Přestože jim to moc nehraje ani nezpívá, udrželi se na hudebné scéně několik desetiletí a jejich bigbítová vůle daleko převyšuje jejich uměleckou kvalitu. To je ale rock’n’roll. Určitě žijí podle Desatera rockera.
Tyto poslední dny byly tedy Dny vůle: neskonale motivační a příkladné. Myslím si, že vždycky vyhrávají ti, kteří mají vůli největší. Ve všem.

P.S.: Že po vítězném finále našich hokejistů v Německu přicupital na ledovou plochu stavěč barikád Kykyna (jinak prezident některých Čechů), aby se vecpal do co nejvíce záběrů, nechávám tentokrát bez komentáře. Hokejisté vyhráli, tak nač si kazit náladu.



Komentáře [ 1 ]

  • wuxia napsal:

    Nevím jak zbytek Kiss, ale Simmons podle Desatera rockera rozhodně nežije. Pokud vím, je abstinent, nekuřák a nikdá nebyl ani pod vlivem drog. A Jardo, nechtěl bys místo Kykyna začít psát Kikina? Ty ypsilony mě nějak bijou do očí.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)