Jméno! A z jaké jste firmy?

Někdy minulý týden jsem měl na svém mobilním telefonu zmeškaný hovor. Dělám to málokdy, ale tentokrát jsem zavolal zpátky, jelikož mi to neznámé číslo přišlo sympatické. Končilo trojčíslím 003 – takový bezmála poloviční agent 007. Agent, jenž sice také smí zabíjet (jako nula nula sedmička), ale jenom nůžkama. No prostě sympatické číslo.
Napoprvé to kdesi na druhé straně nikdo nezvedl. Jelikož mi ale bylo to číslo sympatické i za půl hodiny, zkusil jsem to podruhé. Tentokrát to kdosi zvedl. Muž, odhadoval bych tak padesát, měl nepříjemně pisklavý hlásek a hysterický byl už při první větě. Ihned mi došlo, že bude problém. Zamáčknout červený čudlík mi ale připadlo zbabělé.
„No ano, koho voláte?“ ozval se.
„Jaroslav Špulák, dobrý den. Měl jsem tu od vás zmeškaný hovor.“
„No a?“
„Napadlo mě, že něco chcete, tak volám zpátky.“
„Já po vás nic nechci. Jak jste říkal to jméno?“ zeptal se.
„Jaroslav Špulák.“
„A z jaké jste firmy?“
„Spíš byste mi měl říct, co po mně chcete,“ opáčil jsem.
„Já po vás nic nechci, ale tohle je moje číslo. Jak se jmenujete?“
„Jaroslav Špulák. Takže nic?“
„Počkejte, počkejte. To znamená, že vám volala moje přítelkyně,“ zvážněl.
„To se právě snažím zjistit.“
„A proč vám volala?“
„Ježíš marjá… Tak jí řekněte, ať mi zavolá ještě jednou.“
„Ještě to tak. A odkud ji znáte?“ už skoro naříkal a míra jeho hysterie překročila mezi, kterou jsem byl ochoten respektovat.
„Podívejte se, já vůbec nevím, kdo vaše přítelkyně je.“
„Ale znáte ji, protože vám volala. Jméno a firmu!“
„Cože?“
„Řekněte mi vaše jméno a firmu, odkud voláte?“ ječel.
„Už jsem vám to řekl třikrát.“
„Já si to ale nepamatuju. Chci vaše jméno a firmu…“
„To nemá cenu, poslyšte…“
V tu chvíli jsem na druhé straně zaslechl klapnutí dveří. Přítelkyně toho nešťastného pána zjevně vstoupila do místnosti. Odvrátil k ní totiž hlavu a vyjel: „Tý, já ti říkal, že to musí…“
V tu chvíli spojení skončil.
Fakt nevím, o co šlo. A doufám, že se nikomu nic zlého nestalo.



Komentáře [ 1 ]

  • Veronika napsal:

    Několikrát jsem se dostala do podobné situace, kdy jsem se dovolala na recepci, ústřednu či jakéhokoli jiného robota. Tady je veškerá snaha, vyjít potenciálnímu volajícímu vstříc, marná. Obzvláště v případě, kdy je po mě vyžadováno mé jméno. Copak Veronika, to pochopí ještě většina lidí dobře, ale moje příjmení? Ráda bych si vzpomněla alespoň na jeden případ, kdy ho někdo postřehnul bez problémů. A marné snahy o zopakování a variace, kterých jsou na druhém konci telefonního spojení schopni vyprodukovat mě téměř vždy překvapí. Takže pokud mi někdo něco chce, tak se mi musí být schopen nejprve dovolat. :)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)