Ztratil se mi bezdomovec

Myslím si, že každý by měl mít svého bezdomovce. Já takového měl. Měl. Bohužel jsem ho neviděl možná rok a nemám z toho dobrý pocit.
Původně to byl soused. V devadesátých letech žil hned v bytě vedle mě a se svou družkou se starali o mé rozptýlení. Často mě ze spánku vytrhly nárazy hrníčků a talířů na zeď, u které jsem na druhé straně spal. Doprovázel to jekot a sprška vulgarismů, z nichž některé jsem si zapamatoval a občas je používám.
Můj bezdomovec byl muzikant – asi proto jsem ho měl rád. Skládal písničky, zpíval je s kytarou a kdybych jej měl hodnotit, dostal by za ně tak jednu hvězdičku z pěti, což je nejméně. Prodal mi za padesát korun své cédéčko, pak druhé a třetí. Prý abych si je pouštěl. Pak mě přes zeď hlídal, jestli tak činím, a občas mi při setkání na chodbě vyčetl, že si pořád pouštím něco jiného a své pecky ode mě neslyší. Hrál jsem je pak asi dva týdny v kuse, a pořádně nahlas. Od té doby se tvářil spokojeně.
Jednou stál za mými dveřmi s obrovským mixážním pultem. Prý jestli ho nechci za dvě stovky koupit. Asi jsem udělal chybu, že jsem tu věc v hodnotě dobrých dvaceti tisíc nekoupil. O týden později se ozvala rána a na dvorečku ležel milý mixážní pult pohozený na zemi. Předcházela tomu hádka souseda s partnerkou, při které létalo vzduchem dost předmětů – lehkých i těžkých. Naštěstí bydleli v přízemí, takže se mixážní pult jenom potloukl. Asi měsíc poté jsem jej ale našel rozkopaný u popelnic.
Když mé sousedce udělal dvě děti, rozešli se. On skončil na ulici, ona dopadla ještě hůř. Ze souseda se stal bezdomovec, který si ke mně často chodil pro peníze. Chtěl pokaždé dvě stovky, jako by ta částka pro něho byla životně důležitá. Nejraději si pro peníze chodil v pět ráno, k mé neradosti. Když jsem jej upozornil, že v tu dobu obvykle spím, změnil zvyky a pro drobné (jak říkal) chodil v jednu v noci. Ne že by to bylo lepší, ale dalo se to vydržet.
Hrával na kytaru na Můstku, často jsem ho tam potkával. Loni ale zmizel. Paní domácí říkala, že prý asi zemřel na AIDS. Těžko říct. Každopádně už asi rok není a já mám pocit, že odešla jedna ze součástí mého bytí.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)