Kleptoman

Měl jsem kamaráda, bylo to někdy začátkem devadesátých let, který byl kleptoman. Kradl v podstatě všechno, co mu přišlo pod ruku. Nebral si to ale kvůli zpeněžení, nýbrž pro vlastní potěchu. Zkrátka pravověrný kleptoman.
Že mi v redakci nebo doma mizí různé předměty, tehdy začínajícími cédéčky počínaje přes hudební časopisy a nejrůznější drobné věci konče, jsem si všiml až ve chvíli, kdy jsme s kámošem seděli u stolu, já pak na chvíli odběhl na toaletu, a když jsem se vrátil, on se měl rychle k odchodu. Vyprovodil jsem ho ke dveřím, přátelsky jsme se rozloučili a já si až za půl hodinky všiml, že v úhledně vyrovnaných řadách knih a cédéček zejí prázdné „díry“. Zanalyzoval jsem situaci a bylo mi vše jasné.
Naštval jsem se. Vyrazil jsem na poštu a požádal nemilou pracovnici za přepážkou o okamžité vyslání telegramu. Tehdy to byla nejrychlejší možnost, jak se s kleptomanem ještě týž den spojit. Bydlel totiž mimo Prahu a neměl telefon.
Napsal jsem na předtištěný formulář text, který začínal slovy „Hajzle…“. Musel jsem ho ale přepsat, protože pravidla České pošty taková oslovení nepřipouštěla. Opravil jsem ho tedy na „Petře…“, zmírnil i tón následujících řádek a telegram mohl za 25 Kč putovat k adresátovi.
Druhý den ráno u mých dveří kdosi zvonil. Ospalý jsem se po pátém cinknutí dobelhal ke klice a otevřel. Stál za nimi můj kamarád – kleptoman a podával mi dvě plné igelitky. Byly v nich všechny věci, které mi kdy sebral, věci, na mnohé z nichž jsem už dávno zapomněl. Dokonce i tričko s Guns N’Roses, které jsem považoval za ztracené a bylo mi to líto.
„Promiň,“ řekl smutně a odkráčel.
Potkali jsme se až po osmi letech. Přešel na druhý chodník.



Komentáře [ 2 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)