Ozzyho stopy

Vychází nová deska Ozzyho Osbourna, jmenuje se Scream, je tvrdá a kvílivě odzpívaná. V jednadevadesátém roce jsme seděli s kamarády před pražskou Lucernou, poslouchali z kazeťáku nové Ozzyho album No More Tears a hodnotili každičké slovo a každičký akord, které jsme zaslechli. Tentokrát se nic takového nedělo. Doba je jiná a Ozzy už také není taková senzace, jaká pro tuzemce byl těsně po revoluci.
Jeho stopa v mém životě je nicméně hluboká. Byl jsem při tom, když poskytl nejstručnější rozhovor, jaký jsem kdy viděl. Odpovídal na mailové otázky, my mu jich poslali asi dvacet a on ke každé utrousil slovo, maximálně dvě.
Později sezval české novináře na tiskovou konferenci do jakéhosi hotelu v centru Prahy. Měl zpoždění, čekalo na něho asi sto pisálků i nepisálků, dlouho to vypadalo, že nepřijde, ale najednou se ozval cinkot a praskot a Ozzy byl mezi námi. Usměvavý, vstřícný a strašidelně rozklepaný. Drogy a chlast mu způsobily kostitřas, praskot vyluzovaly churavé klouby. Na otázky odpovídal věcně, ale bohužel nebyl slyšet. Jeho ukňouraný hlas se ztrácel v cinkotu zlatých a stříbrných přívěšků, které měl na hrudi, krku i rukou a které díky onomu kostitřasu rozehrály pravý koncert.
Pak jsem ho zastihl ještě v hotelu. Pusu měl od uchu k uchu a v patách mu běžel jakýsi manažer, jenž neustále něco řešil. Ozzy na každou otázku odpověděl citoslovcem. Manažer: „Paranoid zpívat nebudeme.“ Ozzy: „Uoumpph.“ Manažer: „MTV nechce vysílat tvůj poslední klip.“ Ozzy: „Chrrzstgnb.“ Manažer: „Přijede ti žena.“ Ozzy: „Bzjjklnřž.“ Manažer: „Pozdravuje tě dcera, psala mi esemesku.“ Ozzy: „Httsaegrď.“
Prostě ve mně zanechal hodně hluboké stopy.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)