Těžký život dobrovolníka

Dobrovolník u stanice metra Anděl v Praze na Smíchově vybíral peníze od kolemjdoucích na pomoc pomočujícím se koktavým dětem nebo tak něco (on tam totiž pořád někdo na něco vybírá). Přistoupil k seriózně vyhlížejícímu mladému muži v mých letech a zeptal se ho tím nejnemožnějším tónem: „Šéfíku, neměl byste nějakou kačku?“
Muž si ho změřil pohledem a povídá: „Kačku mám, podívejte.“ Vytáhl z kapsy minci. „A mám i búra a našel bych určitě také pětku…“
„Tak to byste mohl…,“ zajásal dobrovolník.
„Mohl bych sáhnout do peněženky a vytáhnout kilo. Nebo pětikilo a možná i litr. A taky bych mohl zajít do bankomatu a vybrat desítku, dvacítku nebo mega. To všechno bych mohl, to všechno mám.“
„Ano?“ sklapla překvapenému dobrovolníkovi čelist.
„Jenže na to všechno já kašlu. Možná mě zato Bůh potrestá, ale vy jste dneska osmý, kdo po mně něco chce. Ještě od vás přijde jeden a vytáhnu revolver, který mám taky,“ uzavřel seriózně vyhlížející mladý muž debatu.
Dobrovolník dvěma úskoky vyklidil pozici.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)