Hlavák pro bohatou spodinu

Na stanici metra I.P. Pavlova v Praze jsem si na zpravodajském panelu přečetl, jak mizerně je nakládáno s hlavním nádražím, vlakovou křižovatkou a metropolí hlavního města. Protože jsem tam zrovna vážil cestu, ač obtěžkám metrákovým zavazadlem, rozhodl jsem se útroby opravovaného nádraží zběžně projít a vytvořit si vlastní názor. Ten z metra byl převzat z deníku Blesk, a při jeho čtení je třeba přistupovat k informacím s rezervou.
Hlavák je nevábný, o tom není sporu. Zčásti je to proto, že se už druhý rok opravuje, zčásti proto, že je nevábný jaksi přirozeně. Přestože generalita Českých drah, parta kolem jakéhosi Žaludy, slíbila opravou vytlačit podivná individua z nádraží jinam (což není řešení, ale budiž), jsou tam stále. Teď v létě se opékají na slunku před budovou a jsou na obtíž pro svůj neustálý zájem o drobné i špatně maskovaný (a daleko větší) zájem o vaše peněženky a naditá zavazadla.
Uvnitř nádraží není k hnutí. Když jím procházíte s metrákovým báglem, neradi neustále do někoho narážíte. Někdy i rádi, to když se před vás vecpou dva snědí maníci hovořící neurčitým východním jazykem a kráčejí svým životním tempem půl kilometru za hodinu, rozkládají rukama a řeší nekonečný prd. Domnívám se, že rozbít takové spojení oním metrákovým zavazadlem a nikomu při tom neublížit je prudce legální.
Vzhledem k tomu, že vlaky k dopravě používá především nemajetná část populace, o které Žaluda a jeho parta nikdy ani nezapřemýšleli, nechápu, proč na nádraží vyrůstají obchody, jejichž ceny zboží neodpovídají možnostem cestujících. Věci od Uax jsou vcelku drahé, ale docela sexy. Prádlo od italské firmy je drahé a asexuální. Knihy si koupí málokdo, protože na nádraží každý většinou pospíchá.
Ve fastfoodu BurgerKing dávali prvních pár měsíců ke svým kalorickým bombám barbecue omáčku zdarma. Třeba i tři. Teď už musíte cálovat, stejně jako za všechno, co na hlaváku je. Mimochodem – na odjezdové tabuli v BurgerKingu by už mohli konečně zlikvidovat bublinu s upozorněním, že na ploše jsou nepoužívané ikony. Například mně je to úplně jedno.
Zapomeňte na čůrání za búra. Hlavák chce pětku, a k tomu se musíte chtě nechtě zúčastnit otravné hry „Pustí mě turniket, anebo ne?“, kterou jsem hrál již dvakrát a pokaždé prohrál, takže se musela obsluha obtěžovat zvednout půlky a turniketu domluvit.
Tiskoviny nakoupíte v síti Relay, jejíž majitelé by noviny nejraději prodávali za kilo, kdyby na nich nebyla uvedená cena, a když budete mít chuť na sladký zákusek, pak leda v nějakém francouzsky vyhlížejícím podniku, kde kousek čokolády omotaný těstem a opečený stojí téměř tři pětky.
Nakonec se snad proboxujete do svého vlaku, který bude mít samozřejmě zpoždění, protože za ty peníze zasloužíte trocha dobrodružství. Hra, která následuje, se jmenuje „Stihnu přípoj, anebo ne?“
Hrdina mé poslední knihy Někdy mě to až děsí řešil své problémy s Českými dráhami tím, že ve vagónech rozřezával sedačky. Možná vás nepřekvapím – já se mu nedivím.
Přesto mám vlaky rád. Když nic jiného, skýtají mnoho témat pro fejetony, glosy, novely a romány.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)