Jsem asi opravdu rváč?!

Na čtvrtečním koncertě Aerosmith v O2 Areně mě nikdo vodou nepoléval. Chvála bohu, jinak bych se asi podruhé v životě popral. Poprvé to bylo předloni na koncertu Horkýže slíže v Rožnově pod Radhoštěm. Nechtěl jsem, ale dostat se do vřavy bylo jednodušší, než jsem si kdy představoval.
Stáli jsme s přítelkyní v zadní části narvaného sálu. Dav se bavil a potil. Do toho se kousíček před námi vyloupl umolousaný mladý opilec, který se rozhodl představit nám své osobité podání punkového tance pogo. Kopal kolem sebe, mlátil rukama, vrážel do pokojných diváků a prskal. Po asi dvaceti minutách si jakýsi domorodec všiml, že mi to vadí a očima mě ponoukl, abych tedy dotěrného opilce vyřídil. Nechápal jsem, proč si vybral zrovna mě – mír mi přece čouhá z očí. Domorodec ale mrknul ještě dvakrát a přitáhl k sobě svou vykulenou přítelkyni, které (jako všem) opilec vadil také.
Po chvíli ovšem opilec vrazil do mé přítelkyně. Poprvé se mi zatmělo před očima. Zhluboka jsem se nadechl a zlostně dupnul, aby nahromaděná energie odešla. Ona se mi ale od tvrdé podlahy šupem vrátila a tak jsem opilce slovně upozornil, ať se na to vykašle.
Kývl a začal znovu. Ruce, nohy, kopance, sliny, bacily – to všechno lítalo kolem jeho trupu. Zatmělo se mi před očima podruhé. Popadl jsem ho za cosi a hravě shodil na zem. Okolí mě začalo povzbuzovat, zaslechl jsem dokonce skandování „Do toho!“ (možná to byla jen představa boxera v ringu) a na to konto uštědřil padajícímu opilci pohlavek pěstí.
Jakmile dopadl, popadl jsem ho a po zemi táhl k východu. Můj cíl byl jasný: nechtěl jsem ho znemožnit na domácí půdě, takže jsem měl představu, že ho vyvleču před kulturák a tam ho několika údery definitivně vyřídím.
Najednou ke mně ale přistoupili tři pořízci, oddělili nás a opilce se ujali. V tu ránu vyletěla jeho noha a zasáhla mě do holeně. Bolest mi nevadila tolik jako fakt, že jsem měl špinavé kalhoty (bylo – tuším – mazlavé předjaří). Chtěl jsem se na opilce vrhnout a ušpinit jej také, ovšem ukázalo se, že bych jeho zevnějšek neznehodnotil více, než znehodnocen byl, a navíc mi v tom zabránil pořízek.
Odvlekli opilce kamsi a já se vrátil na své místo, kde jsem sklidil uznalé pohledy domorodců. Po koncertě jsem našel opilce spícího u žlábku na pánské toaletě. Vymočil jsem se (do žlábku) a nad jeho bezvládným a umolousaným tělem pronesl památnou větu: „Není radno zahrávat si s bývalým rockerem, hochu.“
Zapnul jsem poklopec a odkráčel vstříc novým zážitkům.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)