Skin byla příliš opilá

Řádně silnou osobnost by ve svém čele měla mít každá kapela. Jednu z nejsilnějších – kam až má těžce zkoušená paměť sahá – má britská parta Skunk Anansie. Dnes dvaačtyřicetiletá Skin, která se narodila v londýnském Brixtonu jako Deborah Anne Dyer a v hudebním světě si nechávala říkat i Pea Narni, je postava zcela nepřehlédnutelná.
Energeticky působí jako rozčílený zabiják, před kterým je radno kvůli zachování zdraví zalézt do houští, její tvář ale prozrazuje dívčí něžnost, šelmičku, se kterou byste rádi na romantickou večeři a potom alou za ruku kolem největšího jezera v okolí. Když zazpívá, tančí i pivní stánky, protože mají z té síly strach. Není těžké si ji zamilovat jako umělkyni ani jako bytost.
Kdysi ve druhé půlce devadesátých let byli Skunk Anansie plni síly a po druhém albu Stoosh i velmi respektovaní. Jeli jsme tehdy s kolegou Rybou a dalšími novináři na koncert Korn a Incubus do Londýna. Povídali jsme si před koncertem jak s Jonathanem Davisem z Korn, tak s Brandonem Boydem z Incubus. Potom jsme se vypravili ze šaten v zákulisí do sálu a čekali, až koncert začne.
Poklid a radost z dobře vykonané novinářské práce rozčeřila ONA. Skin. Stála opřená o plůtek kolem mixážního pultu, byla nepochopitelně sama a šibalsky se culila. Naše oči se setkaly a z jejích šibalskost nezmizela. V těch našich se objevilo vzrušení – znáte to, novináři z východu…
Udělali jsme sedm kroků k ní a poprosili ji o rozhovor. Během do tří vět formulované otázky se její výraz ani trochu nezměnil. Když naše prosba dozněla, jako by si vzala deset nekonečných vteřin na rozmyšlenou. Potom se vedle původního výrazu objevila v jejím obličeji i lehce omluvná grimasa a ona mile hlubokým hlasem pronesla: „Omlouvám se, nedám vám rozhovor. Jsem příliš opilá a plácala bych nesmysly.“
Jasný argument. A první setkání se Skin.
Jaroslav Špulák



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)