Špatné znamení: začaly se mě bát děti!

Vždycky jsem byl přesvědčen o tom, že mě malé děti – myslím tak do čtyř let – mají rády. Přesněji řečeno ovládal jsem asi tři nebo čtyři škleby a grimasy, které je obvykle bezpečně rozesmály a ony se ke mně posléze chovaly přátelsky v naivním domnění, že tak nějak ve skutečnosti vypadám. Pravda, při těchto šklebech jsem si kolikrát připadal jaksi nepatřičně, ale co člověk neudělá pro rozzářenou dětskou tvář.
Na dovolené v Řásné bydlíme v penzionu se skupinou rodičů a dětí. Spoustě z nich ještě nebyly čtyři roky, a tak když došlo mezi nimi a mnou k prvnímu očnímu kontaktu, zalovil jsem ve svém arzenálu vtipných šklebů a grimas a použil je.
Nebylo to ale ono, děti v podstatě vůbec nereagovaly. Nabyl jsem tedy dojmu, že se teprve rozkoukávají a že se chytí až tak druhý třetí den.
Jenomže druhý třetí den za mnou začali chodit jejich rodiče a říkali mi: „Nebojte se, my půjdeme s dětmi na borůvky a budete mít klid.“ Anebo: „To je hrůza, co, ty naše děti!?“ Marně jsem je přesvědčoval, že mi jejich děti opravdu nevadí, ba že se dokonce často záměrně dostávám na jejich mentální úroveň a činí mi to nepopsatelnou radost.
Nezabralo to a já si začal připadat jako zloduch, který děti nemá rád, straší je svými nepovedenými zastaralými škleby a ony pak po večerech vyprávějí rodičům, jak škaredé obličeje na ně dělám.
Rozhodl jsem se to řešit. Nacvičil jsem v rychlosti dva nové škleby a pomalu je uvádím do praxe. Pravda, ten první moc nezabral. Holčička s indiánskou malůvkou na obličeji na mě koukala jako na zjevení a tvrdošíjně dokola opakovala slovo, kterému jsem nerozuměl. Ten druhý, který jsem pracovně nazval „ťuňťa“, ale nepochybně zabere. Vytáhnu ho ze svého arzenálu hned ráno, to budou caparti koukat!!
To by v tom byl čert, abych je nerozesmál.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)