Chtěl mě okrást, nezvládl klíčový trh

Pokusili si mě okrást! Bylo to vážné a dramatické, navíc v okamžiku bezvýchodně nestřeženém. Můj ochránce tam shora, kterému jsem dosud nedal jméno, stál ale pevně na mé straně.
Kdysi mi totiž vnukl myšlenku, že pokud někdy vyrazím na cestu, nejlépe bude, když veškeré osobní i neosobní věci sbalím do jediného zavazadla. Takto to vypadá neprakticky. Řeknete si asi, že když už přijdete v tlačenici o kabelku (kterou já beztak nenosím), zůstanou vám v kapse alespoň rafinovaně uložené umělé řasy a pár drobných.
Já ale poslechl svého anděla strážného a od jisté doby si cpu vše do jediné tašky. Dnes krátce před jedenáctou se mi to nekonečně vyplatilo.
Zní to už skoro trapně, ale stalo se to opět na veřejném WC. Zaplatil jsem pětikorunu, způsobně poděkoval a tašku, se kterou jsem se přes celou Prahu kodrcal na autobusové nádraží Florenc, jsem položil naproti mušli. Tu jsem pak bohorovně obsadil a ulevoval si.
Neumožňovalo mi to příliš dobrý pohled na tašku za zády, takže to, co se pak dělo, jsem viděl jen v rohu zorného úhlu svého pohledu.
Do místnosti vstoupil pohublý běloch. Podrbal se ve vlasech a popadl mou tašku. Zkusil ji zvednou, ale pro ten úkon potřebný vzpěračský trh nedokončil. Praštil jí tedy o zem a zaklel: „Do prdele…“ Pak si prohrábl vlasy a odkvačil.
Na vysvětlenou: má cestovní taška je obvykle nehorázně těžká. To proto, že v ní vozím všechno. Její váha mi ji ve čtvrtek 12. srpna na toaletě ve foyeru metra Florenc v Praze zachránila.
Tomu nahoře bych mohl říkat Nandor Condor. Jednou vám vysvětlím proč…

P.S.: Kdyby mi pohublý běloch tašku ukradl, nemohl bych napsat tento příspěvek.



Komentáře [ 1 ]

  • Veronika napsal:

    Nejlepší je, když si člověk přečte tento příspěvek a poté cestuje na delší vzdálenosti. Se strachem jsem se sunula na WC na letišti v Ruzyni, za sebou táhla kufr a přemýšlela, jak to vyřeším, aby mi s kufrem nikdo neodjel. Bohužel by díky předpisům leteckých společností, které dovolují kabinové zavazadlo pouze malých rozměrů s váhou do 10 kg, neměli zloději problém s kufříkem odběhnout. Mužům se to u pisoárů mluví, ale zkuste se nasoukat do kabinky, táhnout za sebou kufr a ještě se neotřít o stěny, na které se i štítíte jen podívat. Naštěstí jsem zjistila, že v Praze mysleli na všechno, takže kabinky připomínají svou velikostí malý taneční sál a s kufrem se tam dá v pohodě zavřít. Spadl mi kámen ze srdce. O to bylo ale hrůznější zjištění, když jsem se pokoušela využít toaletu v Dublinu. Malá kabinka, dveře se pro jistotu otvírají dovnitř, takže vměstnat se tam s kufrem byl trochu problém. Za normálních okolností bych ten kufr asi nechala před kabinkou, ale po osvětě formou tohoto článku radši nikoli. Takže jsem teď v rozpacích – mám děkovat za ponaučení nebo být naštvaná, že od této chvíle bude cestování zase trochu složitější?? :)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)