Moderní řeč alkáčů

Opilec seděl na zemi a měl rozbitý nos. Krev už netekla proudem, spíše jen dávala připomenout, že před pár minutami majitel toho nosu nešťastně upadl a řádně si natloukl. Něco si brblal vousy, ale z dálky mu nebylo rozumět. Byl sám, takže šlo spíš o takové ty výčitky, které si člověk při smyslech tiše řeší, zatímco bytost opojená alkoholem je řeší nahlas.
Kde se vzal, tu se vzal, sedl si vedle něho druhý opilec. Těžko říct, kdo z těch dvou byl opilý více. Sesunul se k zemi, chvíli na toho s natlouklým nosem civěl a pak mu řekl: „Tys přebral, coóóó echt?“
„Já oupmhnnn vááláátl,“ pokusil se mu odpovědět ten s rozbitým nosem.
„Jen neříkejeee neasrš.“
„Áleblahmnndrgst,“ podotkl ten první
Chvíli bylo ticho. Potom se ten druhý nadechl a pokračoval: „Ale tys teda opravdu přebreeelltl.“
„Nou uatllert.“
„Jééé, habadéékž.“
„Hhn,“ uzavřel druhé dějství ten s rozbitým nosem a hlava mu klesla mezi ramena.
Opět bylo krátké posvátné ticho.
„Nóóó, že bych teda nekedessser,“ spustil na začátku třetího dějství vypečeného dialogu ten se zdravým nosem.
„Hughht,“ odpověděl nečekaně krátce rozbitý nos.
„Ajajajaja jáj tu tu tu tu tůůů, ajjájjaj,“ zazpíval zdravý nos.
„Wwwrrrhhg yeah,“ zařičel natlouklý nos.
Z dálky se unaveným krokem blížil třetí opilec. Když došel k těm dvěma, smutně se na ně podíval a neopakovatelně pronesl: „Kééédelešššhj.“
Odlepil jsem se od výlohy papírnictví a odcházel. Nabyl jsem dojmu, že víc už se nedozvím.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)