Setkání s Mattem z Muse u Toi Toi

Nebetyčný popíječ, možná už alkoholik, je tenhle týpek z Prahy. Neznám ho ve střízlivém stavu, ačkoliv se tak pokaždé snaží vypadat. Vždycky ho ale nakonec něco prozradí, třeba krev na čele po pádu na chodník, rozepnutý poklopec nebo pach piva z úst. Pořád se usmívá a vypráví, co všechno zažil. Je to na román.
Potkal jsem ho ve středu 4. srpna zase. Usmíval se, chlubil se novou igelitkou a že prý jde koupit své mámě nějaké to piviště večer k fotbalu v televizi.
„Byl jsi na Rock for People?“ zeptal se mě.
„Jasně,“ odpověděl jsem.
„A co Muse? Bomba, viď?“
„Jo, dokonce se kvůli jejich skvělému koncertu hádám s těmi, kterým až tak skvělý nepřišel,“ já na to.
„Ty vole, nebudeš mi to věřit, ale já se potkal s tím jejich maníkem. S tím kytaristou, jak vypadá jako nevlastní bratránek Lucifera, ten rozcuchanej,“ popisoval týpek.
„Matt Bellamy?“
„Jo, ten. Potkali jsme se u Toi Toi-ek. Já v pohodě, on v pohodě,“ vyprávěl.
„Co by dělal Bellamy u plastových záchodků?“ podivil jsem se.
„To jsem si taky říkal. On tam ale prostě byl. Podal jsem mu ruku, on mně taky, no a pak jsme se dali do řeči,“ tvrdil vážně týpek.
„O čem jste si povídali?“ vyzvídal jsem.
„Nebylo moc o čem, protože se tolik neznáme. Viděli jsme se jen chvíli. Říkal něco o svým psovi, o manželce, o kytarách a piánu. A taky říkal, že maluje obrazy a teď mu půjde nějakej do aukce, tak je zvědav, za kolik ho střelí. Já se ho zeptal, za kolik by si představoval, a on mi řekl, že je mu to úplně jedno, protože řeší prestiž, ne peníze.“
Nevypadlo to tak nedůvěryhodně, ačkoliv opravdu nevím, jestli Bellamy zrovna maluje.
„Mluvil taky o svým tátovi, že prý dělá na poště, a pak vykládal něco o fotbalu. Prý fandí nějakýmu klubu a tomu to moc nejde. Jardo, ale víš co bylo nejpodivnější?“
„Co?“
„On celou dobu mluvil česky. To fakt nechápu,“ řekl týpek vážně.
Popřál jsem mu hodně štěstí a opustil ho. Na nos už mi navěšel bulíků přehršel. Tenhle týpek z Prahy se k setkání s Mattem Bellamym z Muse prostě prochlastal. Po dlouhé době mě tak napadlo, jestli on vlastně není šťastnější než všichni ti fanoušci, kteří se Matta pokusili někde v ústraní chytit nebo alespoň koutkem oka zahlédnout.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)