A zase doma…

Byl jsem teď pár dnů mimo vlast. S několika dobrými přáteli jsme cestovali nizozemskými vodními kanály na palubě pronajatého hausboatu, kochali se pohledem na nevídanou rovinu, fotografovali si vodní i větrné mlýny, své autoportréty a klábosili o všem.
Začnu prohrou, neboť tato cesta pro nás jednu drtivou nachystala. Rybářská část naší výpravy chytila jen tři rybky: cejna, bělici a úhoře. Všechny byly tak malé, že po zvěčnění na čip digitálního fotoaparátu putovaly zpět do nečekaně špinavých nizozemských vod.
Výher bylo více. Amsterdam, Gouda, Utrecht – jedno město krásnější než druhé, čisté ulice, vcelku vlídní lidé (až na dělníka od mostu, který nás na rozloučenou po proplutí pozdravil vztyčeným prostředníkem), cyklisté kam až oka dohlédla, muzeum Vincenta van Gogha s originály jeho obrazů i silným životním příběhem.
Náš hausboat se jmenoval Naarden, podle městečka, v jehož kostele je pohřben Jan Ámos Komenský. Procházeli jsme Amsterdamem, kde zemřel, a přijeli jsme přesně 340 let po Komenského posledním vydechnutí. Jeden by se při vší té národní hrdosti zatetelil.
Ta se však rozestřela a poté rozpadla na trpké mikročástice v momentě, kdy jsme dorazili zpět do rodné země. Ráno na Radiožurnálu říkal Radek John, že nemůže pro policisty udělat víc než teď, leda snad chtít po předešlých politických panďulácích peníze, které promrhali (mluvil o částce více než bilión). Jak by je ale mohl vyžadovat, když je s těmito dinosaury ve vládě a poslušně hraje jejich hru na chlapíky, kteří chtějí zachránit to, co rozjebali.
V televizi pak hrála Slavia se Spartou a můj „oblíbenec“ Řepka při potyčce před brankou Blažka a po strkanici se snědým hráčem Slavie Raguedem si (v záběru televizní kamery) zacpal nos a pantomimicky k němu naznačoval, že se mu chce zvracet. A to se jeho tým staví na stranu klubů, které bojují proti rasismu.
„Vítej v české realitě, Jardo,“ zaslechl jsem v dáli. „Chyběl jsi nám tu, kluku ušatá…“



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)