Guns N’Roses jako v devadesátých

Když v pondělí ve třičtvrtě na jedenáct v noci sděloval Robert Porkert z pořádající agentury Live Nation již dost nervózním divákům, že koncert Guns N’Roses začne během následující hodiny a zpěvák W. Axl Rose je už na cestě do haly, bylo to férové i zavádějící.
Několik stovek diváků totiž halu ihned opustilo a požadovalo vrácení vstupného. Guns N’Roses, o jejichž koncertu se v posledních dnech hodně psalo s upozorněním na možný pozdější začátky, nicméně začali ve čtvrt na dvanáct, což bylo za dané situace nečekaně brzy. Odstartovali titulní písničkou z dva roky starého alba Chinese Democracy.
V následujících dvou a půl hodinách předložili třiadvacet skladeb, z nichž devět bylo z posledního alba a zbytek ze silné historie. Ta byla pro koncert klíčová. Guns N’Roses, u nichž ze sestavy z 90. let zbyli jen zpěvák Axl a klávesista Dizzy Reed, se totiž od dob své největší slávy příliš nezměnili.
Nikdy nebyli progresivní kapela, nikdy se ve svém hudebním smýšlení nevyvíjeli. Proto to v naplněné O2 Areně v pondělí večer vypadalo jako na výletě strojem času do počátku 90. let, kdy koncerty byly svou náplní vydatné, rock’n’rollové hvězdy měly své manýry (Axlovo dávání si na čas) a muzikanti hráli leckdy otravná sóla.
V O2 Areně to nejzbytečnější přinesl kytarista Ron „Bumblefoot“ Thal, který improvizoval na téma titulní skladby z filmové série Růžový panter. Příjemné sólo naopak nabídl Dizzy Reed, který si při něm přesedl ke klavíru a neodolatelně odehrál svůj part.
Guns N’Roses jsou poctivý americký rock’n’roll. Zpěvák Axl se první tři skladby dostával do provozní teploty, aby posléze předvedl, že jeho hlas je zajímavý pouze když „mečí“ (to jej ostatně proslavilo), v jiných polohách je jen průměrný. Nový kytarista DJ Ashba svou vizáží připomíná bývalého člena kapely Slashe (klobouk, stejná kytara i cigareta v ústech či zastrčená za strunami), ovšem otázkou je, nakolik jej toto „opisování“ baví, když by pro něj i kapelu bylo lepší, kdyby předestřel nějakou vlastní image a styl. Jak už ale bylo řečeno, progresivity se v historii Guns N’Roses nedoberete.
Z letitých hitů zazněly Welcome To The Jungle, Sweet Child Be Mine, McCartneyova Live And Let Die, Dylanova Knockin’ On Heaven’s Door či přídavková Whole Lotta Rosie od AC/DC. V jamu si kapela připomněla i skladbu Another Brick On The Wall od Pink Floyd.
V zásadě to byl slušný koncert, přitažlivý především pro pamětníky. Ti za něj kapele odpustili i to obrovské zpoždění.

Guns N’Roses
Praha, O2 Arena, 27. 9. 2010

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 29. 9. 2010)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)