Hurts jsou inteligentní pop

Velká Británie má teď jednu hudební laskominu. Je jí tandem Hurts, který vydal debutové album Happiness a za nímž je tradiční příběh posledních let, jenž už předtím pomáhal na výsluní několika projektům.

Svět o Hurts totiž poprvé slyšel někdy před rokem, kdy v internetové síti svištěla popová chytlavka Wonderful Life. Provázel ji slušný amatérský videoklip a vše současně přinášelo nové hudební jméno, což byl také bod navíc.

Od té doby fascinace Britů dvojicí sílila s každou další zveřejněnou písničkou, nota bene videoklipem. Brzy o ni projevila zájem vydavatelská společnost Major Label a v lednu letošního roku, zatím bez debutového alba, už byla chápána jako nastávající hvězda ostrovní hudební scény.

Debutové album Happiness vyšlo v pondělí a je dobré hned na úvod poznamenat, že přineslo muziku příjemnou, nikoli ale revoluční, stylově převratnou či naládovanou hity. Nad vším stojí atmosféra kolekce, jež je upřímná, výrazná a od počátku do závěru neměnná.

Hurts, tedy zpěvák Theo Hutchcraft a klávesista a kytarista Adam Anderson, jsou inspirováni popem osmdesátých let, především jeho syntetickou podobou, též novou vlnou té doby i pionýrskou elektronikou.

Není to ale žádná progresivní elektronika jednadvacátého století. Je to retro v tom nejlepším smyslu slova. Pokud bychom hledali kapely, které se na jejich zvuku znatelně podepsaly, pak to jsou Depeche Mode, Joy Division, New Order nebo Pet Shop Boys.

Hurts se inspiracemi netají a jdou za nimi bez okolků. Takto vyzbrojeni jsou v důsledku důkladně optimističtí. Námitka, že filozofie Joy Division byla potemnělá, je sice na místě, nicméně Hurts se nechali ovanout jen jejich hudební tvorbou, nikoli texty či tragickým příběhem (zpěvák Ian Curtis spáchal v roce 1980 sebevraždu).

Na kolekci Happiness je řada melodicky vyzrálých písniček, počínaje zmíněnou Wonderful Life přes milou Devotion (duet s Kylie Minogue) a konče naléhavou Stay.

Hurts přinesli inteligentní pop. Jejich debut je instrumentálně barevný, aranžérsky hrdý a v textech dostatečně ironický na to, aby byl přijímán jako něco více, než jen dobrá zábava v těžké době.

Hurts: Happiness
Sony Music, 48:02
Hodnocení: 85%
(Tato recenze vyšla v deníku Právo 10. září 2010)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)