Interpol vytvořili z minulosti budoucnost

Newyorské kvarteto Interpol si za třináct let existence udělalo na nezávislé hudební scéně dobré jméno. Tak dobré, že některé jeho skladby vpluly do mainstreamových vod a četná (především americká) rádia je mají ve své denní rotaci. Jeho minulé album koneckonců jako by chtělo dostihnout stadiónové kompozice britských Coldplay.

Čtvrté album v jejich diskografii, nazvané poněkud nenápaditě stejně jako kapela, ale přineslo několik změn. Muzikanti se rozloučili s vydavatelstvím Capitol Records a přešli k menšímu Matador, natáčení novinky bylo závěrečnou prací baskytaristy Carlose Denglera, který prý již nebyl se svým hudebním životem šťastný, a v neposlední řadě se přimkli ke své dřevní minulosti.

Jestliže se zejména na tři roky starém počinu Our Love To Admire začal zvuk Interpolu projasňovat a nelpěl už tolik na ponurém vzezření vycházejícím z punkrockových vzpomínek a psychedelických rozbušek, pak včera vydaná čerstvá deska to všechno zase hodila za hlavu.

Možná je to zkušenost, snad jasnější vize a připravenost. V každém případě je nové album pevné, sebejisté a po všech stránkách dotažené. Číhající nuda přítomných psychedelických pasáží je v písničkách rozehnána dějem, jindy záměrně pěstěnou temnotou ve zvuku i provedení.

Nelze již konstatovat, že Interpol připomínají britské Joy Division. Přepracovali filozofii svého prvního alba Turn On The Bridge Lights z roku 2002 a opřeni o svou minulost se takto stali sami sebou.

Jsou na poslech příjemně melancholičtí, ve svém projevu pak velmi chladní, smutní v textech i vokálním přednesu Paula Bankse. Novinka není tak syrová, jako debutové album. Není ani až tak teskná, nicméně kultivovanějším způsobem obě tyto vlastnosti přenáší do současnosti a staví z nich svůj dnešní zvuk.

Déšť za oknem ani barevný podzim by však měly při poslechu nového alba Interpolu nulovou dodatkovou funkci, kdyby kapela nenahrála tak emotivní skladby, jakými jsou Succes, Summer Well, Bartricade nebo Try It On.

Interpol: Interpol
Matador/Soft Limit, 45:53
Hodnocení: 80%
(Tato recenze vyšla v deníku Právo 7. září 2010)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)