Ať žije rokenrol!: Příběh pamětníků pro pamětníky

Karel Šíp a Petr Janda nejsou na českém muzikálovém poli příliš etablovaní. Oba se ovšem před dvěma lety při nahodilé diskuzi nad jeho úrovní shodli, že by mu vyšší kvalita prospěla.
Pospolu pak, prý z čirého furiantství, přiložili ruku k dílu. Vznikl muzikál Ať žije rokenrol!, který od středy uvádí pražské Divadlo Broadway.
Éru příchodu rock’n’rollu do Čech prožili libretista Šíp a autor hudby Janda na vlastní kůži. Byl to důležitý vklad. Minuli domýšlení a konstruování, naopak stvořili příběh na základě vlastních zkušeností. Přičteme-li k nim pak do tria ještě režiséra Viktora Polesného, jenž se ve světě přicházejícího bigbítu také pohyboval, máme tým dostatečně fundovaný.
Ať žije rokenrol! je muzikál o rock’n’rollu. Jeho příběh je nenáročný, prim hrají písničky a pohled na dobu, která takto působí směšně, fakticky však byla demotivující a zlá.
Zpěvák Ronny (v recenzovaném čtvrtečním představení jej ztvárnil Jan Toužimský) zakouší spolu se svým manažerem Evženem (Bohouš Josef) diplomatické a kulturní střety a pře s natvrdlými funkcionáři nesvobodného režimu. Zahledění do rock’n’rollu ale nevidí nástrahy a lsti, jež se na ně líčí. Příběh lásky, kterou Ronny zahoří k mladé svazačce Yvettě, je v dějové mozaice okrajový, navíc poněkud nedokončený.
Nejpůsobivějším okamžikem muzikálu je finále. Je poctou českým rock’n’rollovým průkopníkům, zvláště těm, kteří už navždycky odešli. Jejich promítnuté fotografie spolu se zpravodajskou informací o konci Ronnyho dodávají ději emocionálně silný náboj i přiznávku záměru autorů. Není to zkrátka žádná další „lovestory“, nýbrž oslava hudby i s jejími vedlejšími efekty (Ronny měl tuze blízko k drogám i jiným návykovým látkám).
Jeho představitel Jan Toužimský je výrazný zpěvák s rockovým drajvem v hlase. Jak bezpečně vládl pomyslné tabulce zpěváků, tak se ale propadl v tabulce herecké. On vlastně moc nehrál. Využil spíše svého přirozeného charismatu, hezky se na pódiu culil a v činoherních pasážích poslušně odříkal text.
Příznačné bylo, že jednu podařenou píseň ve výborném podání vystřihl i s Bohoušem Josefem, o jehož pozici na pódiu lze v podstatě konstatovat totéž. Jejich duet Zakázaný blues zářil a gradoval nádherným dvojhlasem zpěváků, kteří dělali čest své profesi.
Pěvecky zazářila i Michaela Zemánková (sekretářka Soňa). V písničce Moje druhý já, kterou lze v představení chápat jako Jandův autorský vrchol, byla strhující, rozehrála i jinak trochu chladnou kapelu a posvětila druhou část představení jako silnější. Mimochodem – ta písnička je evidentně psaná na tělo Jandově dceři Martě, která je jednou z alternantek role sekretářky.
Pokud náhodou budou česká rádia poskytovat posluchačům některé muzikálové písně, sáhnou zřejmě po hitových Právě vlít k nám rokenrol, která dílo startuje skvělým kytarovým riffem i silným refrénem, duetu Ronnyho a Yvetty Žít na plný pecky či finální Ať žije rokenrol.
Jandovi se totiž podařilo napsat pár skutečně výrazných písniček. Nutno však konstatovat, že hudební laťku české muzikálové produkce nepřeskočil, jen se k ní přiblížil na dotek. Řada skladeb totiž svou atmosférou příliš zapadá do obvyklých muzikálových klišé.
Šípovy texty jsou funkční. Nevynikají geniálními obraty, nejsou ovšem ani trapné a občas přinesou i dobrý slogan.
Pokud jde o samotný příběh, pochvalu si jeho tvůrci zaslouží poloviční. Hlavní dějová linka sledující osudy Ronnyho a jeho manažera je zřejmá, vyvíjí se a vrcholí. Horší je to s příběhy vedlejšími. O vztahu Ronnyho a Yvetty už byla řeč. Málo pochopitelné je ale náhlé vzplanutí Ronnyho matky (Petra Černocká) k bývalému spolužákovi a milenci Radimeckému (Pavel Nečas) poté, co se náhodně setkají kdesi na ulici. Pointu nemá ani osud sekretářky Soni (Michaela Zemánková) či ředitele Kulturního střediska Bareše (herecky nejlépe vybavený Vladimír Marek).
Výrazné jsou naopak vtipné dialogy policejního dua (Petr Kutheil a Petr Ryšavý), stejně tak rýsující se komediální talent Juraje Bernátha, obsazeného ve dvojroli lékařů Chvály a Plcha.
Ať žije rokenrol! je muzikál především pro pamětníky. Mnoho z tehdejší doby nevysvětluje, byť by se tím více přiblížil mladšímu publiku (některé dobové pojmy jsou ozřejmeny v tištěném programu). Má nicméně spád, příběh, humor a uctívá hudbu.
Prospívá mu též přítomnost živé koncertní kapely i skromné (nicméně funkční) kulisy, které takto korespondují s postavením rock’n’rollu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se příběh odehrává. Oba tyto prvky jsou v současném českém muzikálu poměrně vzácné.

Ať žije rokenrol!
Muzikál Karla Šípa a Petra Jandy, Divadlo Broadway, Praha

Hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 23. října 2010)



Komentáře [ 1 ]

  • Miroslav Raschka napsal:

    Hraje se v současné době tento muzikál?

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)