Láskyplné splátky Hany Hegerové

Když v roce 1987 vyšlo album Potměšilý host, nemohli příznivci zpěvačky Hany Hegerové tušit, že na další ucelenou kolekci jí interpretovaných šansonů budou muset čekat bezmála čtvrt století.
Trvalo to nakonec třiadvacet let. Nové album královny českého šansonu se jmenuje Mlýnské kolo v srdci mém, přináší třináct písniček a vyšlo v pondělí.
„Mám tu nevýhodu, že se na každé nahrávání připravuji velice dlouho. Strašnou dobu mi trvá, než udělám písničku, ve které se cítím dobře. Nejsem v tom moc šikovná. Tu desku připravuji už dvacet let a není pro mě důležité, že to tak dlouho trvá. Až přijde čas, album bude. Chci ho natočit,“ uklidnila své příznivce před čtyřmi lety v rozhovoru, který tehdy poskytla Magazínu deníku Právo.
První texty pro novou kolekci vznikly už v roce 1988, rok po vydání Potměšilého hosta. Napsali je Jiřina Fikejzová a Pavel Vrba. Tenkrát pro ně ale ještě nebyla ta pravá chvíle, Hegerová žila úspěchem rok starého alba, a tak skončily „v šuplíku“.
V následujících letech k nim přibývaly další, to když své pero rozepsali takoví mistři slov, jakými na české hudební scéně jsou Jaromír Nohavica, Jiří Dědeček nebo Pavel Cmíral. Pavel Kopta a Eva Janovcová, kteří přidali své verše také, se aktuálního vydání bohužel nedožili.
V každém případě je zřejmé, že všechna slova a verše z nového alba jsou dlouhověké. Nemilosrdný arbitr čas je prověřil velmi důkladně.
Získat práva k tuctu českých a jedné slovenské verzi (Ľubomír Feldek) původně francouzských šansonů a písní nebylo nic jednoduchého. Dědici se někdy hledali velice těžko, přičemž cizojazyčné přebásnění je u francouzských autorů a interpretů sledováno obzvlášť pečlivě.
Vše se nakonec podařilo, a tak mohla Hana Hegerová s úctou a láskou přezpívat písně Georgese Moustakiho, Didiera Barbeliviena, Monique Serfové zvané Barbara, Serge Gainsbourga, Isabelle Mayereauové, Michela Legranda nebo Léo Ferreho.
Jsou to vesměs skladby, které odpovídají jejímu výrazu a naturelu. Přizvukují též lásce, kterou Hegerová k Francii chová. Vrcholným momentem desky jsou duet s Jaromírem Nohavicou Stará píseň, příjemně rozjívená Já vím, napětí nesoucí Lebka nebo naopak výsostně odlehčená Vzpomínka na Paříž.
„Jsou to písničky, které jsem doma sušila hrozně dlouho. Splácím dluhy těm, kdo to pro mě třeba před dvaceti roky přeložili. Jsou to vynikající textaři. Pro natočení alba byl nejvyšší čas. Příští rok mi bude osmdesát a myslím, že už novou desku nenatočím,“ prozrazuje své pohnutky zpěvačka.
Klavírista, skladatel, producent a Hegerové nejbližší spolupracovník Petr Malásek přizval do nahrávacího studia hlavně instrumentalisty, kteří mají se zpěvačkou koncertní zkušenost a lidsky s ní souzní. Pro šanson je to v podstatě podmínka.
Kontrabasista Robert Balzar, bubeník Pavel Zbořil nebo saxofonista František Kop ve spojení s dalšími muzikanty i Pražským studiovým symfonickým orchestrem pak vytvořili nahrávku mnoha atmosfér. Ať už pařížské kavárny plné umělců, vinárny kdesi na jihu Francie, hlubokého smutku, blažené radosti, náramných okamžikům s velkou láskou i těžkých chvil s jejím koncem. Bravurně podpořili sugestivně podané příběhy v písních, které uklidňují, hojí rány, jitří vzpomínky a léčí.
Mlýnské kolo v srdci mém je zdařilé album. Životem protřelá, zkušená dáma na něm zpívá v nádherně pocitových písních chytré texty. Čas při jeho poslechu plyne tak nějak pomaleji. S krásnými věcmi to tak bývá.

Hana Hegerová: Mlýnské kolo v srdci mém
Live Production/Supraphon, 45:40

Hodnocení: 90%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 13. ledna 2010)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)