Smrkáčova trýzeň

Afektovaná babička, tichá maminka a snaživé dítě. Trasa B pražského metra, kdesi mezi stanicemi Anděl a Florenc. Pondělí. Maminka vytáhne z tašky novou hračku a podá ji dítěti. To po ní radostně chmátne, ovšem není dost rychlé, a tak je předběhne ruka babičky.
Následně si stará matka přitáhne hračku před oči a záměrně tak nahlas, aby slyšeli i ostatní cestující, praví: „Vodní mlýnek na baterky, Mirečku. To by se to s ním hrálo…“
Mireček na ni trochu nechápavě civí. Babička zase přiblíží krabičku k očím a hlasitě vykvikne: „Vodní mlýnek na baterky, Mirečku. Jestlipak si ho zasloužíš? Co?“
„Jo,“ cekne chlapeček.
„Já ale myslím, že ne, Mirečku…“
„Zaslouží, viď,“ zastane se chlapce maminka a pohladí ho po vlasech.
„Vodní mlýnek na baterky. Mireček ho dostane, až se naučí smrkat. A hned teď,“ buší do zbytku rodiny babička.
Mireček pohlédne na maminku, která namísto odpovědi sevře pěst a pokyne mu, aby se do toho dal.
Mireček vytáhne kapesník a vysmrká se. Bohužel látka zůstane čistá, smrky se táhnou po ruce.
„Špatně, Mirečku, špatně. Ukaž…,“ konstatuje babička a z chlapečkovy ruky shrábne smrky do své. Pak ji utře o sedačku metra. „Ještě jednou.“
Mireček snaživě smrkne znovu, ale kapesník opět zůstane suchý. Obsah nosu se mu rozprskne kolem pusy.
„Špatně, Mirečku,“ zakváká babička, setře smrky z chlapečkových úst a profesionálně otře ruku o sedačku.
Mireček se rozbrečí. Babička se vyčítavě podívá na maminku a konstatuje: „Ale když neumí smrkánkovat, jakpak by si zasloužil vodní mlýnek na baterky.“
Maminka Mirečka obejme a řekne mu: „Zkusíš to zase večer, ano?“
Pán stojící vedle mě vystoupí a ještě dlouho pak ve vagónu zní slovo „kráva“, které vypustí nazdařbůh.



Komentáře [ 1 ]

  • Sára napsal:

    Krásný příběh, stačí se koukat kolem sebe a těch příběhů je plno. Děkuju za tyhle stránky.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)