Toxique: Moderní pop jako přirozený projev

Pražská pětice Toxique je pro českou hudební scénu přes své služební mládí velmi důležitá. Na svém druhém albu Outlet People totiž představuje pop, který má světové parametry a v mnoha ohledech hravě překrývá ten, na který jsme od jiných našich tvůrců zvyklí.
Ve zdejších hudebních luzích se rádo říká, že tahle kapela nabízí alternativní pop. Ve skutečnosti ho s novým albem chápe jako přirozenou řeč současné světové hudby. V ní je pop dál, než v představách našich zasloužilých tvůrců či rozhlasových dramaturgů. Třináct anglickými texty opatřených skladeb je toho pádným důkazem.
Toxique se ve srovnání se svým dva roky starým bezejmenným debutem posunuli vpřed. Opatrně a se vší úctou opustili retro styl pojící v sobě soul šedesátých let a popové jiskření a jali se na v nových písničkách využívat ve velké míře elektronické zvukové stopy.
Vytvářejí jimi transparentní vizáž, a to přesto, že ve své podstatě skladby stojí na pevně daných rytmických a hudebních postupech korespondujících s instrumentální zručností členů kapely.
Na některých místech je těch elektronických pečetí přespříliš (Supersonic Girls či Outlet People). Jako by v těch okamžicích kapela nedokázala zabránit nepřekonatelnému nutkání svůj zvuk modernizovat, byť to v danou chvíli přineslo spíše rozpaky.
Na zažehnání takových pochybností je tu ale neodolatelná melodičnost skladeb. V každé, bez výjimky, je snadno uchopitelná a klíčová. Autorský tým měl dokonce tak široký arzenál motivů a nápadů, že se písně na desce vzájemně nepodobají ani nekopírují.
Nedovolila to ostatně ani zpěvačka Klára Vytisková. Vsadila totiž na barevnost svého výrazu. Nezpívá v jediné zásadní poloze, naopak je v tomto ohledu rozpínavá a roztomile hravá.
Vždy je však souběžně pěvecky přesvědčivá, dokonce i v okamžicích, kdy to vypadá, že si vzala příliš velké sousto a ve vysokých polohách nebude schopna dotáhnout skladbu do „vítězného tvaru“.
Příjemný je výkon dětského sboru. Přestože je intonačně rozpustilý, dodává některým písničkám odlehčení (Field Lines, Ring The Bells). Nevypadá to přitom jako ctnost z nouze. Děti si zkrátka přišly zazpívat od plic, toť motto této složky.
Toxique vydali znamenitou desku. Zatím se sice bude sotva měřit se zahraniční špičkou, na to nemá dostatek nutné originality. Mohla by ale být důležitým schůdkem k tomu, kterak se jednou podívat na světové hudební scéně dál než na Slovensko.
Klíčové skladby Field Lines, Shout, White Phosphorus, Lies nebo Supersonic Girls by se měly hrát ve všech našich rádiích.

Toxique: Outlet People
RGM, 45:35

Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 6. října 2010.)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)