Litr ano, litr ne

Sedíte v autobusu, nevíte kam s rukama, a tak jen tak mimochodem a s určitým pocitem úchylného zadostiučinění hladíte sedačku pod sebou. Hladíte, hladíte, až nahmátnete kus papírku. Zvednete ho před oči, zaostříte a co nevidíte – tisícovka. To snad ne? Rozhlédnete se kolem sebe a nejbližšího souseda se zeptáte, jestli mu náhodou nevypadl z kapsy litr.
„Ne, nevypadl,“ odpoví. Pak se na vás podívá a řekne: „Vy ale máte štěstí.“
Je vám trapně a nabídnete mu polovinu. Odmítne, ale stejně cítíte, že ho to štve. Vystoupí jednu zastávku před tou vaší a na rozloučenou se vás podívá dost kysele.
„Blbeček,“ řeknete si na půl huby a jste si jist, že tisícovka vám patří spravedlivě. Strčíte si ji do levé kapsy, kde obvykle nosíte jenom tramvajenku. Když už jsou peníze v této kapse, nejsou určené pro běžnou spotřebu, ale pro něco speciálního. Třeba nové tarotové karty.
Bloumáte ulicí, přemýšlíte o svém náhlém štěstí a dostanete hlad. Zajdete do nejbližšího fastfoodu a objednáte si. Jako civilizovaný člověk platíte v hotovosti. Pro peníze sáhnete do pravé kapsy, tam jsou ty určené pro běžnou spotřebu. Vytáhnete ale jenom stokorunu, přičemž víte, že jste tam měl víc. Poleje vás studený pot a uvědomíte si, že jste asi zbytek peněz ztratil. Měl jste tam přece ještě tisícovku – jedenáct stovek dohromady.
Když se z toho otřesu za pár minut vzpamatujete, všechno vám dojde. Sáhnete do levé kapsy, vytáhnete „tisícovku z autobusu“, pomazlíte se s ní pohledem a strčíte ji do pravé kapsy. Na všechno, co se v posledních dvou hodinách stalo, můžete zapomenout.
Jen si pak dáváte celou dobu pozor na to, aby vám z kapes zase někde něco nevypadlo.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)