NiceLandovo rozkročení

Na albu God Has Her Ways opustil NiceLand nejenom temnou písničkářskou polohu, nýbrž i svou uměleckou identitu. Takto Michal Motyčka přenechal původně své umělecké jméno NiceLand celé kapele a podělil se s jejími členy i o autorství nových písniček.
Za produkčního přispění Amáka (jinak člena skupiny Sunshine) vzniklo dílko, které dává na původního NiceLanda – písničkáře trochu zapomenout.
Je to totiž rocková deska, která se folkové minulosti pouze tu a tam dotkne. Vzala na sebe příběh regulérní skupiny, která je inspirována světovou tvorbou devadesátých i „nultých“ let. Chvíli připomene Foo Fighters, pak třeba Placebo, Oasis, Marilyn Manson, jindy tvrdší Depeche Mode. Výsledkem mixu těch vlivů jsou NiceLand.
Album podává třináct svébytných písniček, které mají moderní zvuk nekorepondující s obvyklým v těchto zeměpisných šířkách, zato obstojně namířený do západního hudebního světa. Navíc je v mnoha písních silná melodická linka, která se zjevuje pozvolna, aby v závěru náladu kompozice ovládla a udělala z ní skladbu, ke které se posluchač rád vrátí.
NiceLand učinili krok vpřed. V Čechách z nich sice hvězdy pro masy nebudou, nicméně za dobře odvedenou práci zaslouží pochvalu.

NiceLand: God Has Her Ways
vl. náklad, 49:49

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 2. listopadu 2010)



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)