Kabát zůstal sám sebou

Kabát má svůj rukopis. Na české scéně je nezaměnitelný, pročež by nebylo moudré ho měnit. Na albu Banditi di Praga se o něj teplický kvintet doslova opřel. Učinil tak i za cenu, že některé motivy připomínají ty ze starších písní. Není to záměr, je to produkt rukopisu.
Patnáct kousků na desce je ale především významným příspěvkem do písničkového arzenálu formace. Kvalitativně vystoupily nad mnohé starší, protože v nich je smísena zkušenost, vyhranost a dávno najitý styl.
Úvodní Banditi di Praga je tažena kytarovým riffem, který desku otevře tak mocně, že se těšíte na další skladby. Ty pak charakterizuje silný melodický nápad, rockový duch, neodolatelný chraplák Pepy Vojtka a nenápadně vycizelované texty Milana Špalka.
Povedly se i písničky pro film V peřinách, které jsou na konci alba. Skladba Schody dokonce dosahuje atmosféry takových kapelních hymen, jako jsou Šaman nebo Kdoví jestli.
Kabát zůstal sám sebou. Zavzpomínal si na dráždivě syrovou minulost (Narvi tam ten styl), neopomněl vtip (Potkali se v Paříži), především ale nahrál album, které stojí na profesní zdatnosti a nepodlehlo žádným tlakům.

Kabát: Banditi di Praga
EMI, 43:48

Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 10. prosince)



Komentáře [ 4 ]

  • mkurri napsal:

    Na první poslech se deska bude zdát podobná starým, ale na ten druhý už ji budete mít zažitou. Rozhodně doporučuji s procenty víceméně souhlasím.

  • Pavlína napsal:

    Souhlas,taky se mi už zaryla pod kůži…..je fajn

  • Lenka napsal:

    U mě jasných sto procent,úplně mě to dostalo,jak hudba tak i excelentní texty.Mistr Špalek byl opět ve formě,ale to on je vlastně vždycky,takže byla to láska na první poslech.

  • Petr napsal:

    prvni poslech sem si rikal ze sem asi vyhodil penize oknem , ze nic horsiho sem dlouho neslysel…podruhy uz to bylo lepsi a ted uz sem spokojenej…je to proste Kabátí klasika…

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)