Avenged Sevenfold jsou po tragédii ve formě

James Hetfield, zpěvák a kytarista americké Metalliky, kdysi řekl, že jej na založení skupiny fascinovala možnost najít skvělé spoluhráče, se kterými bude moc fungovat od garážových let přes stadiónové až po závěrečné. Zůstalo bohužel jen u přání, neboť v polovině osmdesátých let zemřel při nehodě autobusu baskytarista Cliff Burton a personální kolotoč v kapele začal.
Podobné je to s Avenged Sevenfold, kalifornskou rockovou formací. Před vydání jejího už pátého alba Nightmare zemřel osmadvacetiletý bubeník The Rev. Zůstaly po něm rozehrané studiové party, jímž dal definitivní podobu Mike Portnoy, jinak bubeník progresrockových Dream Theater. Nahrál i všechny další a kapelu podporoval i během turné. Loni v prosinci z ní ale odešel, neboť nezapadal do jejích představ pro další působení.
Nutno konstatovat, že Portnoyova práce dopadla výtečně. A nejde zdaleka jen o jeho renomé – jde tu o schopnost propůjčit charakteristický hravý styl hry kapele, která už měla vlastní zvuk. Vzdal tak hold svému zesnulému kamarádovi a skupině nadto umělecky prospěl.
Spojení Avenged Sevenfold s Metallikou z úvodu recenze nebylo samoúčelné. Kolekce Nightmare totiž ze všech těch slavných kapel spojujících ve svém zvuku heavy metal a rock připomíná Metalliku z devadesátých let. Délkově vydatné kompozice mají velmi členitý charakter, současně si však zachovávají přehlednost a kromě tvrdosti i zřetelné melodické nápěvy.
Primární jsou honosné instrumentální party. Na tomto albu se dostaly minimálně na rovinu pěveckého výkonu M. Shadowse. Pokud totiž cosi na kolekci hapruje, pak je to právě bezbarvý a zaměnitelný zpěv, při jehož výkonu lze mít právem pocit, že je rozsahově dosti omezený. Autoři skladeb se mu ale přizpůsobili, pročež ho v podstatě nelze chápat jako křiklavý problém.
Nightmare je album plné tažných kytarových riffů, rafinovaně překotných bubenických partů, funkčních kytarových sól, aranžérských překvapení (piáno ve vrcholné Fiction) a akustických pasáží, dobře fungujících v baladách (So Far Away, Tonight The World Dies).
Kapela, jež byla na konci roku 2009 zasažena krutou ranou osudu, je na něm ve výborné formě. Je to sice trochu paradoxní, ale jsou věci, se kterými nelze dělat nic jiného, než se jim postavit.
Americký hudební časopis Revolver vyhlásil Nightmare nejlepší rockovou deskou loňského roku.

Avenged Sevenfold: Nightmare
Warner Music/Supraphon, 66:46

Hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 7. ledna 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)