Burza bezcenných papírů

Na Burze bezcenných papíru ve spodní části pražského Václavského náměstí, hned vedle místa, na kterém lze koupit LSD i obohacený uran, to vřelo. Obchody od časného rána čile probíhaly, obchodníci s bezcennými papíry se předháněli, kdo ty své lépe udá.
U konferenčního stolu seděli dva čeští machři v oboru – Albert Muromec a Dino Semenec. Patřili ke světové špičce, s bezcennými papíry obchodovali již mnoho let a byly tak úspěšní, že jejich jména znali i prestižní obchodníci z velmoci v prodeji bezcenných papírů, z Laponska.
„Nabízím akcie Sazky a k tomu dva podpisy Jaroslava Špuláka. Vše totálně bezcenné,“ pronesl skromně Muromec.
„Dva Špulákovy podpisy je málo, chci tři,“ odvětil rázně Semenec.
„Jsou vaše,“ odpověděl Muromec, z hromady Špulákových podpisů ve své tašce jeden vyndal a přihodil ho k původní nabídce.
„Za kolik?“
„To všechno a zaplatím dvacet tisíc,“ pronesl vážně Muromec.
„Třicet, a v polských zlotých,“ nedal se Semenec.
„Platí,“ souhlasil Muromec. Posunul akcie Sazky a Špulákovy podpisy k Semenci a vysázel na stůl třicet tisíc polských zlotých. Pak se usmál a prohlásil: „Mám tu ale daleko lepší kauf. Co kdybyste se podíval na tohle…“
Semenec rozbalil obálku, kterou mu Muromec dal, vyndal z ní mapu a rozložil ji na stole. Zkoumavě si ji prohlédl, nadechl se a pomalu pronášel: „Ale to je, to je, to je přece…“
„Ano, příteli, je to podrobná mapa Motužska, neexistující země.“
„To je šílené a zároveň úžasné,“ radoval se Semenec.
„Jejím autorem je ruský chatový tipař Genadij Genadijevič Genov. Všimněte si, tvarem je podobná jinému neexistujícímu státu Nukleonsku. A hlavně – Genov bezpečně označil hlavní body Motužska. Hlavní město se jmenuje Putingrad, to je tady,“ ukázal Muromec na mapu. „Nejvyšší vrchol je Moskva, největší kráter Leninovo údolí. Je to neskutečná a nádherná práce. A co víc, mapa je naprosto přesná a podrobná.“
„Beru,“ křikl nadšeně Semenec. „Kolik mi za ni dáte?“
„Sto tisíc starých českých ve stokorunách a k tomu v hotovosti.“
„Beru, jistě že beru. A klidně bych vám i slevil,“ jásal Semenec.
„Nebuďte hlupák, tuhle mapu nikdo na světě nemá. Její cena je nula.“
Semenec složil nákres a nechal si od Muromce vyplatit sto tisíc československých korun ve stokorunách z osmdesátých let minulého století. Potom si významně odkašlal a podal Muromci prázdný papír.
Muromec si jej pozorně prohlédl, prozkoumal ho proti světlu a řekl: „To je také úžasně bezcenná věcička, že?“
„Samozřejmě,“ potvrdil Semenec. „Víte co tenhle prázdný papír je?“
„Tuším sice, ale nechám se poddat.“
„Je to denní rozpis činnosti Ivety Bartošové,“ vyřkl vítězoslavně Semenec.
„Ouuu, to beru.“
„Je to tak bezcenné, že těžko dnes najdete něco bezcennějšího,“ uklidnil jej Semenec.
„Co mi dáte za to, když si to od vás vezmu.“
„Svou manželku i milenku. Na tři hodiny a obě najednou.“
„To tedy přitlačte.“
„Dám vám k tomu milion starých německých marek!“
„Dobrá, ať nežeru,“ usmál se spokojeně Muromec a shrábl papír do kufříku.
Vtom se u stolu objevil proslulý obchodník Matouš Kačírek. Bez řečí bouchl do stolu a vhodil na jeho desku čísi fotografii.
„Prasárny neobchodujeme, kolego, tyhle sprostoty si nechte,“ obořil se na něj Semenec.
„To není nic vulgárního,“ sykl Kačírek.
„Ukažte?“ vzal snímek do ruky Muromec a dlouho si jej zkoumavě prohlížel. „Nevím, co to je, ale také mi to připadne odporné. Nebude to spíš něco cenného?“
„Možná dnes, ale věřte mi, že za dva tři roky to bude naprosto bezcenné. Jistě víte, že mi celý svět obchodující s bezcennými papíry říká Vizionář. Měli byste to mít na paměti, když se mnou obchodujete.“
„Co to tedy je?“ odvážil se zeptat po chvíli ticha Semenec.
„To je Kykyna!“
„Kykyna? Ta je bezcenná už dnes,“ oponoval Muromec.
„Ale bude mnohem víc, jen počkejte. Když vám ji teď koupím, za pět let na ní vyděláte spoustu jiných bezcenností. Bude mít mínus miliardové hodnoty. Svět nebude mít nic, co by v bezcennosti Kykynu trumflo.“
„OK, zní to skvěle, to beru. Ale slibte mi, že o tomhle našem obchodě pomlčíte. Nerad bych, aby se provalila má nekonečná obchodnická vychytralost,“ špitl Muromec.
„Budu mlčet jako hrob, to se spolehněte. Tady je Kykyna a tady klíče od mého mercedesu. Víc vám nabídnout nemohu, měl jsem velká vydání.“
Všichni tři obchodníci vstali a spokojeně si tiskli ruce. Pak pronesli bojový pokřik „zero“ a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím. Obchodně to byl skvělý den.



Komentáře [ 2 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)