První prsa po sametu

Když na konci roku 1989 bylo jasné, že sametová revoluce dospěje k cíli a komunistická garnitura se bude muset o své sesle podělil s revolucionáři, usoudili jsme v kruhu redaktorů-amatérů fanzinu Rocknoviny, že první vydání roku 1990 musí být svobodné a šokující. Jednomyslně jsme tedy rozhodli, že na xeroxované titulní stránce bude zcela nahá žena, nejlépe hezká.
Po asi dvou hodinách kladení a sejímání nápadů jsme došli k závěru, že jediná dívka, která by nám mohla postát modelem, je naše kamarádka R. V našich hlavách byla zapsána jako ta, která se už za socialismu tu a tam ráda za párek a pivo ve společnosti svlékla, přitom jí bylo sotva dvaadvacet a vypadala k světu.
Mobilní telefony tehdy nebyly, a tak jsem úkol kontaktovat ji a seznámit s naším plánem musel plnit při dlouhém vysedávání u tzv. pevné linky. R. věčně nebyla doma, a když už hovor někdo přijal, byl to její přítel Olin. Ten samozřejmě nesměl o celé záležitosti vědět. Po třech dnech R. konečně zvedla sluchátko osobně a s opileckým škytáním slíbila „čestný pionýrský“, že je sama doma a můžeme mluvit.
Bylo to rychlé. Jakmile jsem ji seznámil s plánem, nadšeně souhlasila. Při tom vytrvale popíjela, takže v opici tu a tam vyjekla nějaké to dobové heslo typu „Jakeše do koše“ a podobně. Navrhla mi nakonec, abychom s kolegou fotografem přišli za tři dny, že Olin dělá a na celou věc tím pádem bude dost času. Pak ještě hekla: „Havel na Hrad“, čímž dala najevo, že také bojuje.
Za dva dny nám otevřela naprosto střízlivá, což náš plán mělo dosti zkomplikovat. V první chvíli nechtěla o focení ani slyšet a tvrdila, že jsme prasata a její příslib spolupráce jsme si vymysleli. Když jsme vyndali z látkovky čučo (levné ovocné víno, před sametovkou dosti oblíbené), pozvala nás dovnitř, otevřela naši lahev a nalila si.
Pila pomalu, takže trvalo tři hodiny, než se dostala do stavu, kdy s focením souhlasila. Měla ale podmínku, že se svlékne jen do půl těla, na fotce nebude její obličej, pouze prsa, a já na ni nebudu při „práci“ civět, nýbrž počkám za dveřmi.
S vidinou anonymních prsou na titulní stránce hudebního fanzinu jsme souhlasili a já se odebral do předsíně. R. se nicméně nadále svléknout zdráhala a lila do sebe zbytky z druhé lahve čuča, kterou otevřela z vlastních zásob. Z předsíně bylo slyšet, jak dělá cavyky
Někdy kolem deváté jsem za dveřmi konečně zaslechl cosi jako „A nečum tak“, což mě ujistilo, že se R. konečně svléká. V tu chvíli ale zarachotily v zámku klíče a v předsíni se objevil Olin. Pozdravil mě, zeptal se, co tam dělám, a sedl si, že si zuje boty.
Vtrhl jsem do pokoje zrovna ve chvíli, kdy si R. přetahovala přes hlavu žluté tričko a do prostoru vypadla její lepá prsa.
„Olin je tady,“ špitl jsem důrazně.
„To je kretén,“ dupla R. a rychle se oblékla.
„Balíme,“ přidal se fotograf.
„Zrovna, když se mi to začalo líbit,“ dodala R. provinile.
Nic netušící Olin vstoupil dovnitř, a když uviděl fotoaparát Zenit v rukou mého kolegy, usadil nás do křesel, podal další čučo a přemluvil ho, aby jej s R. fotil.
Vzniklo šestatřicet snímků, na kterých se R. lísá k Olinovi a je šťastně zamilovaná.
Na titulní stránku našeho hudebního fanzinu jsme pak, tuším, dali nějakou fotku s trikolorou.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)