Rihannin vývojový půlkrok

Na americké popové scéně to vře. S loňským razantním nástupem Lady Gaga, která zastínila i poněkud pauzírující Madonnu, se výrazně změnila měřítka a s nimi i náhled na současný mainstream. Bohužel k horšímu, protože nepožaduje osobitost, naopak zohledňuje násobky dobových ingrediencí.
Lady Gaga přirozeně strhla i jiné ambiciózní divy. Napověděla jim, že k realizaci alba stačí dobří producenti, málo studiových muzikantů, spousta syntetiky, elektroniky i samplů, polotovarový nápad a tu a tam nějaký skandál.
Rihanna patří vedle Keshy, Christiny Aguilery nebo Beyoncé k těm, které nesporně myslí na popový trůn. Kvůli nastalé situaci ovšem musela na nové desce pozměnit dikci. S tou ze svého minulého alba Rated R (2009) by už nevystačila.
Její současná písničková řeč je barevná a podstatně optimističtější než v minulosti. Zatímco na Rated R se vyzpívávala z bolestí, které jí způsobily rány jejího bývalého milence, „mlátičky žen“ Chrise Browna (také zpěvák), tentokrát ruku v ruce s hudební pestrostí změnila téma.
Ke svému tehdejšímu rozchodu se vrátila jen v písničce Complicated. V jiných ale mladistvě navádí k radostnému životu, úsměvům a veselí. Naprosto patrné je to v Cheers (Drink To That), v níž oslavuje popíjení whisky.
V Man Down zpívá o setkání se zajímavým mužem a současně využívá další hudební vliv, reggae. Ta skladba trochu připomíná I Shot The Sheriff od Boba Marleyho. Není ale v prezentaci takového druhu písničky přesvědčivá. Je to, jako když si rocková kapela pro legraci střihne dechovku. Všude se pak povídá, jak jí to úžasně šlapalo, ona ale dobře ví, že o dechovce neví zhola nic a hrála jen intuitivně.
Na albu Loud je všechno vyrobeno podle aktuální hudební kuchařky současnosti. Co na tom, že úvodní skladba S&M začíná naprosto hurónsky, když se posléze utopí ve sterilitě. K realizaci kolekce se přece sešli prestižní producenti, od r’n’b se posunula k bezstarostnému popu, v písničce The Way You Lie (Part II) zpívá Eminem za to, že ve skladbě se stejným názvem (ale bez závorky) poctila svou návštěvou Rihanna jeho kolekci Recovery.
Skladby Skin či California King Bed jsou navíc dost povědomé a slibují tedy komerční úspěch, protože to takhle běžnému posluchači stačí, a zpěvaččin hlas je trochu zkreslený, aby pozbyl sterility a současně se vecpal mezi jiné podobně ošetřené.
Problémem alba je jeho vykalkulovanost. Zadání ale bylo, že vznikne konkurenceschopná deska. Proto se nepracovalo s Rihanniným přirozeným drivem, nýbrž podle té kuchařky s recepty bezmála tuctovými, ale moderními.

Rihanna: Loud
Universal Music, 46:38

Hodnocení: 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo v sobotu 8. ledna 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)