Důležitost vítězství lékařů

Akce lékařů skončila jejich úspěchem. Nedosáhli sice všeho, co si v počátku předsevzali, nicméně dosáhli tabulkového zvednutí platu a prokázali umění ustoupit v okamžiku, kdy by jiní tvrdohlavci třeba i dál tlačili na pilu. To je nutné kvitovat s povděkem.
Dohoda ministra Hegera a protestujících lékařů znamená velkou prohru pravicové vlády, byť se tváří zcela obráceně. Snaživý pravicový poskok Marek Šnajdr se před televizními kamerami v obličeji střídavě vztekle nafukuje a vyfukuje, až by o něj někdo přecitlivělý mohl mít strach. Prcek Cikrt, v minulé vládě podržtaška kata pacientů Julínka (který by chtěl platit i za to, že pacient na lékaře jenom pomyslí) se marně tváří rozumně, přitom je evidentní, že jej může potkat totéž co Šnajdra (mimochodem, všimli jste si, jak si jsou ti dva podobní?).
Musím přiznat, že jsem zaskočen nynější podrážděnou reakcí obyčejných lidí, která byla patrná například v diskuzi ve čtvrtečním pořadu Michaely Jílkové Máte slovo. Tradičně po česku začali vítězům závidět, byť ještě před měsícem byla většina lidí na straně lékařů.
Rada pro naštvané je jednoduchá: proberte se! To, co udělali doktoři, mohou udělat všichni. Pravda, kdyby stávkovali třeba poslíčkové, asi by ministři své těžké zadky z ministerských sedaček nezvedli, protože bez poslíčků se naše hospodářství v podstatě obejde. Pokud ale budou legitimně požadovat zvýšení platů policisté, hasiči, strojvedoucí, zaměstnanci pošt, učitelé a další, nechť vymyslí a provedou stejnou akci. Mají na ni právo.
Za všemi těmi emocemi totiž zůstalo skryté velmi zásadní poselství. Lékaři v lednu jasně řekli, že kdyby politici necpali peníze do korupce a předražených státních zakázek, bylo by dost peněz na slušné platy. V tom vidím největší přínos jejich boje. Poukázali na korupci, která v České republice je a se kterou pravicová politická reprezentace nic dělat nebude, protože jí vyhovuje. Jsou v tom koneckonců i prachy pro ni. A tak jenom akce podobné té lékařské mohou s korupcí něco udělat.
Vyprávět by mohli třeba Pavel Drobil, bývalý ministr životního prostředí, který už jen svou vizáží korupci věrně vykresluje, nebo Saška Vondra, bývalý disident, který „s úsměvem idiota“ kope za stranu, jež korupci v Čechách zavedla jako běžný politický prostředek a sám už zřejmě také užral.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)