Jak mě Kryštof v kině dostal a zamával

Když skupina Kryštof oznámila, že tentokrát nikoliv v divadlech či aulách, nýbrž v kinosálech provede své aktuální koncertní turné, jistě jsem trochu protočil panenky. „Snaží se, to jo. Ale když to takhle půjde dál, skončí v krematoriích,“ utrousil jsem pod tehdy hustý vous a šel se do koupelny oholit.
Minulý čtvrtek jsem byl kapelou pozván na ochutnávku pro novináře do pražského kina CineStar Anděl. Slíbila předvést polovinu celého programu, prý jen tak pro představu. Ano, byl jsem seznámen s filozofií celého projektu přímo Richardem Krajčem, který mi ji přiblížil v našem rozhovoru (jenž vyšel ve čtvrtek v deníku Právo). Má letitá zkušenost je ale jasná: oči to musí vidět, aby uvěřily řečenému.
Sedl jsem si do sedačky, pozdravil kolegy novináře, za patnáct minut proklel celý Kryštof za dvacetiminutový skluz, a když konečně začal, přestal jsem protivně reptat. A nereptal jsem celou hodinu a něco, protože tenhle projekt mi vyrazil z rukou trumf v podobě preventivní skepse, kterou si na většinu koncertů nosím.
Toto je blog, nikoliv recenzní stránky, takže nemusím vysvětlovat, co bylo dobré a co méně. Důležité je, že jsem se mimořádně bavil. Filmem, který spojuje jednotlivé písničky, písničkami, které doprovází nově natočené skorovideoklipy, i dobrým zvukem a tím, že se kapela normálně snažila, bez ohledu na to, že je to jenom ochutnávka pro novináře, z nichž určitě řadu „nemusí“.
Na setkání s muzikanty pár minut poté jsem požádal o možnost zhlédnout ještě páteční veřejnou generálku. Hoši z Ostravy se zasmáli a podotkli, že bych snad ani neměl, protože v závěru dokumentu je cosi proti hudebním kritikům. Navyklý na urážky jsem se ale jenom kysele usmál, zatvrzele na svém přání trval a již v tu chvíli jsem věděl, že kapele odpustím i to, kdyby bylo v dokumentu řečeno, že „Špulák je největší idiot, který po tomto světě běhá a ještě větší bastard je proto, že nefandí Baníku“.
Generálka mě bavila ještě víc než ochutnávka. Kapela měla skvělý nápad, když šla takto do kin. Dobře jej navíc zrealizovala a je mi vcelku jedno, že podobné dokumenty se zpravidla dělají ve chvíli, kdy jde kariéra muzikantů do háje a je třeba ji zkusit oživit (což není případ Kryštof).
V závěru dokumentu, věřte nevěřte, kapela všem hudebním kritikům ironicky zamávala. Upřímně řečeno, dojalo mě to k slzám. V kině bývám měkkota, to ty pohodlné sedačky, a nadto jsem vždy dojat tím, když to některá kapela, kterou jsem znal od začátku, dotáhne v českých intencích takříkajíc daleko. Ještě se mi ale nestalo, aby mi jako hudebnímu kritikovi nějaký muzikant mával, byť s ironickým úsměvem.
V esemesce jsem za to Richardovi Krajčovi a spol. poděkoval. A přátelům i nepřátelům kapely Kryštof vzkazuji: jděte na ni do kina. Je to opravdu skvělý koncert i film.

P.S.: Bohužel je snad prý většina koncertů vyprodaná.



Komentáře [ 1 ]

  • nada novakova napsal:

    Diky za tip, po precteni tohoto clanku urcite chci film videt, N.

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)