On a capart, veselo a smutno

Lidé jsou zábavní především ve své přirozenosti. Je to vidět dnes a denně a dává to životu šťávu, radost a přehršle historek. Tahle je z víkendu, když jsem jel tramvají a už od stanice Anděl, kde jsem nastoupil, jsem pozoroval starší paní s capartem, zřejmě vnoučkem.
Klučina seděl na sedačce, dlabal rohlík, koukal z okna, občas něco nesrozumitelného zabrebtal, protože mu řeč prostě ještě nešla, a babička se neustále tvářila, že mu skvěle rozumí, a odkývala vše, co klouček vypustil z úst.
Na Kavalírce nastoupila mladá dvojice, ona a on. Stoupli si na zadní plošinu, rovnou kousek od babičky a vnoučka, koukali chvíli do prázdna a ona pak dlaní shazovala psí chlupy ze svého kabátu. Byli z ranku normálních cestujících, kteří berou život tak, jak přichází, a rádi se občas pousmějí.
Po chvíli si capart všiml jeho a chvíli ho pozoroval. On to zaregistroval, a protože ona měla plné prsty práce s psími chlupy na kabátci, udělal na caparta kašpárkovský obličej.
Vnouček zpozorněl a počkal, až to nový kámoš udělá znovu. Když se tak stalo, usmál se. Jeho to nakoplo a v ksichtění přidal. Zašilhal a vydržel tak pět vteřin. Klouček se rozesmál, zatímco stydlivá babička pro jistotu hleděla z okna.
Za pár okamžiků se už on překonával. Chvíli dělal opičáka, chvíli rybu, pak slona, zkusil i hlasitý smích a vše doprovázel patřičnými zvuky. Máchal rukama, kopal nohama a chlapeček se náramně bavil a babička se červenala. I další cestující se na sedačkách pootočili a hleděli na něho, jak skvěle si vede.
On to vzal ještě vážněji a při dalších grimasách mu nabíhaly žíly na krku i na čele. Zrudnul, ovšem neopomněl hekat, kýchat, prskat a jančit tak, aby se capartův smích ani na chvíli nezastavil. Usmívali jsme se už i my ostatní a jemu to dělalo dobře. Bral to jako uznání, a tak se pustil do mimořádně složitých grimas, které vrcholily tím, že v předklonu předváděl krokodýla, jak trhá ledního medvěda při náhodném setkání v půli cesty. Byl opravdu úžasný.
Jenomže pojednou se ona přestala věnovat chlupům na svém kabátci, mrkla na něho a hovězím hlasem pronesla: „A to ti je jedno, ty debile, že tady děláš kreténa celý tramvaji?“
On přestal a chlapečkův smích ustal. Cestující se zase vrátili do původních nevšímavých poloh a babička jen tak mimochodem uštědřila capartovi záhlavec.
Najednou bylo v tramvaji smutno.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)