Atoma Jádrová

Redaktor rozhlasové stanice Zlatá slova se narovnal na židli, mrknul na technika, jenž v rádiu pracoval už osmdesát let, a dal se do práce.
„A teď, vážení posluchači, vítám u mikrofonu paní Atomu Jádrovou, šéfku Národní agentury pro jaderný smír. Příjemný zářivý den.“
„Ať žije jádro,“ zašklebila se Atoma.
„Pojďme rovnou k věci. Hrozí v japonské jaderném elektrárně, kterou poškodilo zemětřesením a vlna tsunami, únik radioaktivity?“
„To v žádném případě. Japonská elektrárna je sice nevratně poškozená, nic tam nefunguje, přístroje se sypou, obsluha blouzní, ale Japonci jsou technologičtí mágové a já vím, že tam žádné…“
„Promiňte, ale tiskové agentury právě vydaly zprávu, že se z poškozené elektrárny uvolnila radiace, ve třetím bloku došlo k výbuchu a lidem v okolí hrozí smrt z ozáření.“
„Jisté nepatrné procento, že k nevyhnutelnému výbuchu dojde, tu samozřejmě bylo. Atomové jádro je prevít. Ale to neznamená, že hrozí nebezpečí nám.“
„Jak to?“
„Naše atomové elektrárny jsou nezničitelné. Vím to. Osobně jsem při jejich otevření bušila pěstí do chladící věže, a nic,“ hlásala Atoma.
„Ale minulý týden došlo k malému úniku radioaktivity z jihočeské jaderné elektrárny po útoku dvou malých chlapců,“ namítl redaktor.
„Jenže ti dva hajzlové metali na chladící věž kaštany prakem, a to byly pořádné šlupky. Na dvou místech se plášť věže protrhl a katastrofa byla na světě. Taky dostali pěkně za vyučenou, budou mít dvojku z mravu a nesmí se dva týdny přiblížit ke kaštanům.“
„Přesto tvrdíte, že naše elektrárny jsou bezpečné…“
„Samozřejmě. Před týdnem sice došlo ke zkratu v elektrickém obvodu, když si nějaký blbec zapnul na zahradě v Týnu nad Vltavou sekačku, minulý měsíc spolkl jeden pracovník omylem kousek plutonia, které našel v šatně, pár dnů předtím nám dva parchanti od uklízečky šlohli dvě regulační tyče a týden předtím se ucpal záchod jaderným odpadem, protože jsme ho likvidovali víc než obvykle, nicméně vše je naprosto bezpečné. Mám jen strach z jedné věci. Ráno mi hlásili, že se jim zasekl ten červený čudlík, kterým se to všechno ovládá. Až tu skončíme, hned tam jedu. Musíme ho odblokovat. Beru si šroubovák.“
„To jsou velmi zajímavé věci, které mi tady říkáte…“
„No, bylo by toho víc, ale to by lidi asi trochu naštvalo.“
„Co to, prosím vás, žvýkáte?“
„Jodové tablety. Dávám si jich dvacet denně, to víte, jádro je prevít.“
„Mohu se vás ještě zeptat, proč máte tři nohy?“
„Tak to vás pobaví. Představte si, že můj otec byl jaderný fyzik a nosil si práci domů. Jednou se mu podařilo v ložnici uskutečnit malinkatý jaderný výbuch, nic nebezpečného. No a mě to trochu švenklo, takže mi během dvou minut narostla třetí noha. Ještě mám dva pupíky, patery játra a čtyři páteře, dvě a dvě na sebe kolmé. A kdybyste ve studiu zhasnul, určitě bychom viděli, protože mi svítí hlava. Abych nezapomněla, kupte si také jodové tablety, myslím tím všechny, kteří jsou do sta metrů ode mě. Bude to bezpečnější.“
„Tak to je vyčerpávající rozhovor. Děkuji a hodně svitu.“
„Ať žije jádro,“ vyskočila od mikrofonu Atoma, bouchla při tom rukou do stojanu od mikrofonu a ve městě se rozezvučely poplašné sirény.



Komentáře [ 2 ]

  • egon napsal:

    Naprosto skvělé, gratuluju. Atoma Jádrová je Dana Drábová jako vyšitá.

  • nada novakova napsal:

    Nezbývá jen souhlasit :-)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)