Britney Spearsová nic zásadního nepředvedla

Jedna věc jsou proklamace, druhá skutečnost. S popovými hvězdami se to má jako s politiky. Dost si vymýšlejí, když jde o jejich úspěchy, zvláště pak o ty, které mají před sebou.
Americká zpěvule Britney Spearsová se mohla přetrhnout, když v minulých týdnech tvrdila, jak zásadní deskou její novinka Femme Fatale bude. Skutečnost je ale jiná. Kolekce je to pouze průměrná. Je nepokrytě taneční, písničkově beztvará a zvukově ošetřená tak, aby zpěvaččiny vokální nedokonalosti vypadaly jako roztomilá robotická deklamace. Hlas Britney Spearsové je mnohde zmodulovaný a zkreslený. V moderní době lze koneckonců zastřít i to, že zpěvák ve skutečnosti zpěvákem není.
Femme Fatale je album, které vyjde v pondělí. Je to také deska, jež si zaslouží jistou pozornost. Na minulých nahrávkách nebyla zpěvaččina tvorba tak jednohlasně taneční a elektronická. Její tvůrčí tým nyní ovšem systematicky pracoval s dub stepem, technem, housem i elektronikou, tedy s tanečními proprietami. V moderním popu se nosí s rozvahou, pro taneční scénu je to nicméně setrvale dobrý materiál.
Písničky na Femme Fatale se topí v tanečním náboji kolekce. Z nutkání o nich vůbec nepřemýšlet jako o písních, nýbrž jako hudebním pozadí k tanci, tu a tam vytrhne dobrý aranžérský nápad. To když se plynoucí skladba „zlomí“, změní se její atmosféra, přijde „stopka“ a po ní se zase sune dál. Zvuk flétny v závěrečné Criminal dělá z dotyčné skladby nejsilnější moment celé kolekce.
Tyto věci nejsou nicméně s to zakrýt zpěvaččinu rezignaci na cestu do popového nebe na úkor odbočení na lesní pěšinku k tanečnímu rybníku. Na Femme Fatale je tucet spotřebních písní. Není tam bohužel ani jedna opravdu dobrá skladba.

Britney Spears: Femme Fatale
Sony Music, 44:01

Hodnocení: 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 26. března 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)