R. E. M. bez omezení

Každé album americké trojice R. E. M. patří k očekávaným. Každé její nové dílko je obvykle předem korunováno na desku roku, zpravidla ve chvílích, kdy svět ještě nemohl slyšet ani notu. Když pak kolekce vyjde, průběh je zpravidla následující: poslechnete si ji jednou a nepřesvědčí vás, podruhé je to trochu lepší, a když budete mít dost trpělivosti, po pátém přehrání si ji zamilujete a po desátém ji z přehrávače jen tak neodstraníte.
Podobné to jistě bude i s novou kolekcí Collapse Into Now, která vyšla v pondělí 8. března. Ani u ní není sporu o tom, že v rámci tvorby kapely nepřinesla nic nového. Dáno je to tím, že R. E. M. natočili už patnáct desek a stihli na nich být popově rozevlátí, rockově syroví, romantičtí i přitažlivě písničkoví až hitoví. Z toho všeho brali i na novinku, a to by bylo možné brát trochu jako zklamání.
Co ale od R. E. M. čekat? Po tolika letech na scéně jistě ne zásadní stylový obrat. Naopak využití erudice, zkušenosti a profesionality, stejně tak dobré znalosti trhu, který rok co rok prahne po čemsi čerstvém. Možná na to všechno R. E. M. při vzniku alba mysleli, možná nikoliv. Faktem je, že vydali nahrávku, která je neodolatelná už po čtvrtém poslechu. Je pestrá – na rozdíl od minulé Accelerate (2008), kdy kapela chtěla dělat jednoduše bigbít. Je zvukově dobře ošetřená, protože nástroje na ní se mísí v kráse svých přirozených zvuků (mám na mysli i přítomnost akustických kytar, mandolíny, smyčců nebo piana) a nikdy skladbu nepohltí tak, aby pokryly její melodii, romantično nebo atmosféru.
Markantní je to třeba v písničce Oh My Heart, která je velmi osobní a náladou připomíná tvorbu Kanaďana Leonarda Cohena. Následující It Happened Today, s hlasem hostujícího Eddieho Veddera, zase vnáší kapelu jinam, k alternativním vodám. Vrcholným okamžikem kolekce je závěrečná rozevlátá a svým průběhem dobrodružná Blue. Hostuje v ní Patti Smith, je pro R. E. M. velmi netradiční ve své sychravé atmosféře a slušné dávce mysterióznosti, nicméně patří k vrcholům tvorby kapely kvůli aranžérské nápaditosti a lehkosti, s jakou je všechno to složité, co skladbu tvoří, podáno.
Überlin je tradiční hitovka v duchu R. E. M., Me, Marlon Brando, Marlon Brando And I a Every Day Is Yours To Win jsou k srdci přilnavé balady, kterých má kapela v repertoáru už několik (a dlužno dodat, že lepších), Alligator Aviator Autopilot Antimatter s hostující Peaches je zase punkově vyhlížející svěženka, která album rozežene k silnému finále (je čtvrtá od konce).
Silnou zbraní R. E. M. je hlas Michaela Stipea. Tentokrát je více „nakřáplý“ než na předcházejících albech a někde je to ku prospěchu věci, jinde to trochu vadí. V každém případě je to téma, které nenápadně hýbe se soundem kapely.
R. E. M. jsou stará parta, která má v hudební historii své jisté a současně přináší vždy dosti dobrého. Novinka Collapse Into Now se například vzdálila od Stipeova politizování v textech a je víceméně „každodenní“, pocitová, v pomalých písních velmi romantická, hrající si se slovy a jejich přenášením nálad. Navíc se protáhla (obrazně řečeno) a uvolnila, je svobodná, neomezuje se. I díky tomu patří nesporně k těm lepším albům, které kapela ve své diskografii má. Jedním dechem ovšem nutno dodat, že nenese nijakou hudební revoluci.

R. E. M.: Collapse Into Now
Warner Music, 41:05

Hodnocení: 80%

(Tato recenze je psána speciálně pro tyto stránky)



Komentáře [ 1 ]

  • Kryštof napsal:

    Vidíš to, a zrovna mi hrajou na Rokzone Oh My Heart, jak se říká u nás v Čehách – Dobrej tajmink:-)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)