Rockerství F. R. Čecha a J. R.

V minulých hodinách si český hudební národ připomněl nedožité šedesátiny zpěváka Jiřího Schelingera. V Čestmírově ulici v pražských Nuslích, na jeho rodném domě, odhalil v pondělí odpoledne jeho bratr Milan pamětní desku. V časopisu Rock & Pop zase F. R. Čech vzpomínal, jaké to po boku Jiřího tehdy v sedmdesátých letech bylo.
Je to skvělý rozhovor. Říkal jsem Martinu Hošnovi, jeho autorovi, že udělat takový rozhovor se poštěstí jen párkrát za život. Zpovídaný, v tomto případě F. R. Čech, je vtipný, trefný, otevřený, sprostý a ční z něho tak ukrutný kus rockera, že si dnešní vystajlovaní pseudofešáci s kytarou a falešným zpěvem mohou jít leda tak pustit empétrojku a při tom si na počítači zahrát hru, aby bylo jejich rockerství „in“.
Když se Hošna Čecha zeptal, jak došlo k tomu, že předskakovali tehdy slavným Britům Smokie, Čech bezelstně odpověděl: „Krásná doba… Dohodil nám to Janeček (rozuměj František Janeček, tehdejší šéf skupiny Kroky a jeden z dobových hudebních vládců), co prcal Marylu Rodowicz (polská zpěvačka). Ta mu dokonce stavěla barák. Fakt! Jezdila s kolečkem a Franta na to čuměl a kouřil doutníky…“
Na dotaz, jak se podle něho změnil hudební svět a showbyznys, Čech řekl: „Zůstala mi po Schelingerovi jedna krásná písnička. Slyšel jsem jednou zpívat Koláře, on má fakt pěknej hlas, a já si řekl, že bych mu tu píseň věnoval. Vzkázal jsem mu, že bych byl rád, kdyby mi zatelefonoval. Kluci, on se na to úplně vysral! Já jsem mu pak vzkázal v šatně, jestli by měl zájem, a on na to jen, abych se obrátil na jeho manažerky. Takovejhle idiot! Já jsem přece slavnější než on, je to jen prázdná rychlokvaška.“
Ten rozhovor si určitě v novém čísle Rocku & Popu přečtěte. Připomíná totiž dobu, která se z dnešního pohledu dost podceňuje, ale která byla syrově bigbítová a mnohé tehdejší zážitky už nemají šanci se znovu narodit.
Občas si například vzpomenu na zpěvačku J. R., která při koncertu v jednom východočeském kulturáku vyrazila s mikrofonem mezi sedící diváky. Protože byla nalitá jako dělo, kecla si na klín chlapíkovi v tesilkách a při cajdáku, který zrovna zpívala, mu nepřítomně civěla do očí. V mezihře se k němu naklonila a vykoktala mu do ucha: „Chci od tebe vo-vo-opíchat. A začneme rov-rov-nou.“ Na to konto se mu během další sloky s oplzlým úsměvem vymočila do klína.
Malér byl, že ten chlapík v tesilkách byl jakýsi náměstek krajského výboru KSČ (Komunistické strany Československa). Žádný sex se nekonal a zpěvačka J. R. pak nemohla celý rok jezdit koncertovat do východních Čech, kde její koncerty na příkaz krajské buňky KSČ z důvodu pochcání funkcionáře zakázali.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)