Slepičin nenadálý výpad

Když jsem před časem suše konstatoval, že mezilidský vztah mezi mým kamarádem, jeho sousedkou Slepicí a jejím šamstrem Medvědem se výrazně zlepšil, dokonce do stádia, kdy byl nehodný tandem hlučných sousedů (Slepice a Medvěd) takřka vychválen do nebes, nabídl jsem také moudrou alternativu tušení dalších bojů. Stalo se.
V pondělí mi evidentně ospalý kamarád plačtivě sdělil větu, která by se měla tesat do kamene. Řekl: „Nikdy nepodávej pomocnou ruku blbcům, Jaroslave!“
Snažil se chovat podle dohody o neútočení a očekával totéž od slabomyslné dvojice. Přes den ho její laškování a hrátky na slepou bábu, zajíčka v své jamce nebo debily nevzrušovaly. Zdržoval se v místnosti, která s jejich garsonkou nesousedí.
V noci to poslední dva týdny probíhalo tak, že Slepice s Medvědem dlouze diskutovali „o ničem“ do půlnoci, pak zřejmě pod vlivem sedativ usnuli, leč ráno kolem půl páté jim jejich chronická nespavost dala novou energii.
Na rozdíl od minulých časů ovšem diskutovali tiše, a když už došlo k souloži, poznal kamarád, že si do té doby nekontrolovaně ukvičená slepice přikládá pařát na zobák, to aby zamezila probuzení kamaráda. Toho to stejně probudilo, ale ocenil alespoň snahu.
V pondělí odpoledne však přišel šok! Slepice provedla nenadálý výpad, a to při setkání na chodbě. Zatímco Medvěd odjel do brlohu (pravděpodobně uzavřeného oddělení 17B kdesi v psychiatrické léčebně), kde naštěstí trávil čas od pondělí do čtvrtka, Slepice na schodech – věřte nevěřte – tuplovaně flusla na kamaráda a krákorala: „Vám všechno vadí, vám všechno vadí, kvok, kvok, to vám taky vadí, kvok!!!!“
„Prosím?“ požádal konsternovaný a poplivaný kamarád o vysvětlení.
Odpovědí mu ale byl další hlen doprovázený slovy: „To se nedá, to se teda nedá, kvok, kvok!! Ne, ne, ne, né!!“
Kamarádovi bylo jasné, že by měl zavolat záchrannou službu, neboť byl právě svědkem klasického záchvatu schizofrenní zlosti doprovázeného hrubostí a ataky tekutinou.
„Doufal jsem, že pukne zlostí. To by celou kauzu definitivně řešilo,“ podotkl, když mi to vyprávěl. Slepice ale nepukla.
Když chvatně zmizel z jejího dohledu, slyšel potom za zdí své ložnice, kterak opakuje již vyřčená obvinění stále dokola. Zklidnila se prý až po setmění, kdy usedla na bidýlko, hodila do sebe nějaký opiát a slastně usnula.
Těžko říct, co bude dál. Kamarád si nicméně pro jistotu přidal do kapsy ještě jeden kapesník, sice na stírání vzteky zpěněných slin.



Komentáře [ 1 ]

  • nada novakova napsal:

    Fuuuuj, to je nechutne, chudak jeden, takovej, poplivanej.. :-)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)