Na Kabátu jde o záda

Když jsem někdy před třemi lety navštívil v doprovodu kamaráda Pavla koncert skupiny Kabát na letišti v Hradci Králové, netušil jsem, že z něho odejdu téměř po čtyřech, se zvalchovanými zády. Mezi třiceti tisíci lidmi jsme se krčili kdesi vzadu, kousek od mixážního pultu, a sledovali jsme, kterak si evergreeny kapely zpívají úplně všichni, od chlápků čerstvě v důchodu po caparty čerstvě ve školách.
Kousíček vedle nás stála malá dáma, respektive malá maminka, která přišla na koncert se svým dítkem – cvalíkem a kamarádkou. Jelikož jsme byli skutečně poměrně daleko od pódia a já se svými bezmála dvěma metry tak tak viděl skotačícího Vojtka, musela malá dáma vysadit cvalíka na svá záda. Klučina se tak dostal alespoň do výšky metru sedmdesáti, což pro něho znamenalo jakýs takýs výhled.
Znal všechny texty, předstíral hru na kytaru a zpíval. Na zádech malé dámy jančil tak, že tato po pěti písničkách téměř upadala do mdlob. Zželelo se mi jí a nabídl jsem se, že cvalíka na chvíli přijmu na svá bedra, aby si ona mohla odpočinout. Přestože mi kamarád Pavel pošeptal do ucha „Kašli na to, varuju tě!“, popadl jsem cvalíka, hodil si ho na ramena a sledoval malou dámu, jak se stěhuje pět metrů od nás, aby si mohla nerušeně povídat se svou přítelkyní. To mi mělo být varováním. Od té chvíle jako by cvalík nebyl její synek.
Na mých zádech se mu ale líbilo. Byl neustále v pohybu, vyřvával slogany typu „zahraj Žízeň, Pepo!“ a zpíval všechny písně spolu s Vojtkem. Bohužel falešně, ba přímo ukrutně falešně. Tím mě neuvěřitelně prudil, jenže když jsem se po třech písničkách pokusil mu navrhnout, že by mohl jít za svou malou dámou – mámou, dělal, že mě neslyší a jančil dál. Trvalo to dalších pět písniček. Cvalík nadále předstíral hluchotu a mně trýznila křivice. Strašně to bolelo.
Po sedmi kouscích jsem strhl cvalíka dolů a řekl mu, že se jdu vymočit. Na to konto jsem zmizel v davu a čekal, až se přesune k malé dámě. Z koncertu jsem pak odcházel poničený a naštvaný na svou dobrotu. Kamarád Pavel se mi smál.
V úterý 5. dubna jsem byl na Kabátu v Ústí nad Labem. Do haly jsem vstoupil se zásadou „žádný dobrý skutek, Jardo, ať tě to ani nenapadne“ a našel si místo na ochozech. Pode mnou seděl mánička se svou přítelkyní a dvě místa od nich se držel za sukně svého otce capart. Žádný cvalík, spíše žihadlo.
Jakmile začal koncert, capart se pustil do tance, dělal kravál, pantomimicky hrál všechna kytarová sóla a byl v jednom kuse v extázi. Mánička pode mnou ovšem také, a tak netrvalo dlouho a ti dva si přišli na chuť. Při Porcelánových prasatech popadl mánička žihadlo pod paží a prsknul si ho na krk. Vyšplhal na ochozy a začal s ním pobíhat zleva do prava jako pominutý, což u žihadla vyvolalo přímo fanatickou reakci.
Po chvíli bylo patrné, že mánička chyboval. Capart se pevně usadil za jeho krkem, vzrušením si tu a tam ucvrkl, prskal mu na vlasy a ještě (když pantomimicky napodoboval bubeníka Hurvajse) mu mlátil ručkama do lebky. Z máničky za chvíli tekl pot, ale žihadlo ze zad nedostal. Nejspíš i proto, že starý žihadlo seděl nehnutě na svém místě a dělal, jako by jeho syn v hale vůbec nebyl. Malý terorista neměl v dohledu žádnou bdící autoritu a k máničce úctu rozhodně neměl.
Když skončila základní část, sestřelil mánička žihadlo ze zad a odbelhal se na své místo k sezení. Dopadl težce na sedačku a ani nehlesl. Jeho přítelkyně sáhla do kabelky a vytáhla tyčinku Deli. Mánička se na ni vrhnul a spořádal ji na jediné skousnutí. Žihadlo vedle vykládal tatíkovi, jak skvěle se měl.
Na Kabátu jde o záda.



Komentáře [ 4 ]

  • lenka napsal:

    :D super článek :) svatá pravda .. na Kabátu jsi vždy vedle (mírně řečeno) zvláštních lidí .. :D to k tomu patří ;)

  • Tomáš napsal:

    Velice jsem se pobavil :D

  • Helča napsal:

    Ahojda Jaroušku, tak v tomhle máš naprostou pravdu. O záda jde vždycky. Absolvovala jse Kabáty s Anetou na zádech 2x. Pro rodiče zážítek na další 2 dny po koncertu než se vůbec srovnáš. Letos jsem to vymyslela šalamounsky. Pustila jsem jí do Hradce
    s kamarády a ty jí ma záda určitě nevzali. Měj se hezky a snad někdy Ahooooj V Broumově

  • Kitaro napsal:

    Dobrej článek … jo, není nad to se odvázat :-)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)