Rockerovo srdce

Pod okny domu na Smíchově v Praze, kde bydlím, je zídka. Hned vedle je gymnázium, a jak jsem pochopil, žáci mají i v dnešní postmoderní době zakázáno kouřit v prostorách školy. Chodí tedy ven, velmi rádi na zídku pod mým domem.
Včera jich tam byla spousta, asi patnáct. Smáli se, vdechovali z levných cigaret, chrchlali, když jim kouř zaneřádil plicní sklípky, popíjeli zkaženou vodu a především dívky se často dívaly do mých oken. Já hrál zrovna na svou parní elektroakustickou kytaru a zpíval k tomu tklivý song Nelži mi, bejby, který jsem nedávno složil. Je o lásce, vypráví o mém těžkém životě, dívce mého srdce, která je ale bohužel lhářka a zapřela mi i to, že je muž.
Potom jsem se napil z láhve Jacka Danielse, ten den už třetí, a podíval jsem se z okna. Obraz venku se mi trochu rozostřoval, ale přesto jsem vysledoval dychtivost v pohledu dívek. Nasadil jsem si sluneční brýle od Armaniho, zapálil si od rána už pětatřicátou marlborku a rozhrnul jsem žaluzie.
Panny pod okny zvedly ruce na pozdrav a začaly mávat i pištět. Pantomimicky jsem jim naznačil, že jsem stále s nimi a že je miluji, načež jsem vrátil žaluzie do původní polohy.
Jásot neustával, přidali se k němu i mládenci, kteří obdivovali můj nespořádaný bohémský život i mé umělé zuby, a všichni společně křičeli „Nandor Condor, Nandor Condor“.
Znali mou uměleckou přezdívku. Zejména v Americe mi přinesla slávu. Záviděl mi ji i věčný fňukna Axl, kterého v posledních letech krajně rozčilovalo, že jeho přezdívka má tak málo písmen.
Otevřel jsem okno a hodil davu k nohám několik nepoužitých trsátek, na kterých byla zlatě vytištěná písmena N.C. osázená perlami a diamanty. Nehrálo se s nimi zrovna dobře.
„Chci tě!“ křičela bruneta a blondýna jí zato uštědřila šlupku do žaludku. „Já tě chci,“ hulákala po tom úderu bloncka a chtěla, abych jí hodil k nohám klíče.
„Ne, ne, paní domácí hlídá a nepustí vás přes práh,“ pravil jsem anglicky hlubokým hlasem a hltnul si Jacka Danielse. Chlapci mou větu dívkám přeložili. „Přijdu dolů a rozdáme si to na zídce.“
„Ano, bože, ano,“ křičely dívky a já vzal zase do ruky kytaru. Abych je navnadil, zahrál a zazpíval jsem jim první akordy písně Mdlá čubka, která je příběhem štěněte v továrně na zpracování bublin. Byl to velký hit. Na prvním místě hitparády se držel pět let v kuse, druhý byl další dva dny.
Dívky si začaly odkládat trička i nátělníky a křičely: „Přidej, za chvíli nám končí přestávka.“
„OK,“ zakřičel jsem a vyskočil k nim z okna.
Blondýna si strhla z hlavy paruku a hodila mi ji na hrudník. Bruneta si odmontovala protézu, políbila ji a mrštila jí po mně. Pak upadla a zlomila si druhou protézu na cimprcampr.
Když jsem stál deset centimetrů před jejich nažhavenými těly, strhl jsem z očí brýle a jedním trhem jsem si serval džíny. Na slipech jsem měl napsáno Tata Bojs, což dav rozrajcovalo ještě víc.
Pak jsem se probudil. Bylo půl páté ráno, já byl totálně zpocený a bolel mě žaludek.



Komentáře [ 2 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)