Rovnátka se zeleninou

Stalo se dnes, 20. dubna, v jednom smíchovském bufetu. Jeho jméno nebudu uvádět, protože tam nevaří tak špatně, abych se tam ještě někdy nezastavil. A to i přes zpočátku sexy, pak poněkud nechutnou příhodu z raného odpoledne.
Dal jsem si guláš se čtyřmi knedlíky a posunul se s ním ke stolku na stání uprostřed lokálu. Napravo ode mě už hodovaly dvě teenagerky, odhadoval bych jim tak šestnáct let. Jinak bylo v podniku lidí poskromnu, možná ještě tak dva. Zábava teenagerek navíc trochu vázla, a tak jsem se při spořádávání guláše tu a tam okem pokochal jejich počínající krásou. Jinými slovy to byly normální teenagerky, které by na Rock for People neuspěly, ale v lokále neměly konkurenci, a tak oko zkušeného muže vzalo zavděk i jimi.
Ta vyšší se pořád chichotala, menší chřadla a barva její tváře rozhodně nepřipomínala zdravou. Občas se usmála a do mdlého bufetu zasvítila její barevná rovnátka.
Pak najednou ta vyšší důrazně řekla: „Hele, tak normálně jdi a vyhoď to?“
„Myslíš?“ zeptala se menší a barva jejího obličeje pomalu splývala se světlou zelení na omšelých zdech.
„No jasně. Zvedá se ti kufr? Zvedá. Budeš blít? Budeš. Seš asi v tom? Seš. Tak prostě jdi a pak to pořešíme,“ rozhodla ta vyšší a odešla k pokladní vyškemrat klíč od toalety. Ta se v tomto bufetu rafinovaně zavírá, snad aby ji hosté – nedej bože – nepoužili.
Pokladní jí klíč s pár vyčítavými ruskými výrazy vtlačila do dlaně a vyšší ho přinesla menší. Ta se zatvářila nešťastně, popadla klíč a s nenápadným úprkem zamířila k toaletě.
Uvnitř byla dobře tři minuty. Pak vylezla, tvář už byla bílá a vyšší ji přivítala slovy: „Teda z tebe to vyhřezlo.“
Menší odevzdala klíč Rusce u pokladny a vrátila se ke kamarádce. Svou porci rýže odsunula stranou a ztrápeně čučela na vyšší. Ta polkla a prohodila. „No co, tak bude černej, no.“
Menší jí odpověděla: „Ty jsi trubka,“ a zasmála se.
Byl to smích smrti. Na barevných rovnátkách visely zbytky zeleniny, které se tam zachytily během zvracení na toaletě. Menší takto vypadala jako malá zrůda a já definitivně dojedl. Při své představivosti se mi v hlavě počal odvíjet film o tom, jak se namísto guláše láduju těmi vyzvrácenými zbytky zeleniny, které visely menší na rovnátkách.
Když jsem odnášel zbytek svého jídla k okénku k likvidaci, vyšší udělala za naším tichým setkáním malebnou tečku.
„Ty, Maruno, tys snad vyblila fóliják.“
Ta menší zase zezelenala.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)