Slepice a Medvěd jsou minulostí, příběh končí!

Můj kamarád září radostí. Jeho sousedé Slepice a Medvěd se odstěhovali a on si nyní již druhý týden naplno užívá možnosti vyspat se ráno třeba do šesti hodin a o víkendu si v klidu zdřímnout do osmi nebo devíti. Odchod těch dvou mu totiž umožňuje takového blahobytu dosíci.
Jak už jsem ve svých minulých příspěvcích informoval, Slepice a Medvěd jsou starší lidé, kteří se setkali kdesi na terapii v Bohnicích, což je vyhlášený pražský blázinec. Oba současně trpěli nespavostí a oba měli jako program svého života hry a nezávazné flirtování spojené s nárazovou souloží. Tato kombinace způsobila, že se mému kamarádovi zhusta stávalo, že jej v jednu v noci nenechala usnout hra na honěnou, peška nebo slepou bábu, kterou ti dva za úzkou zdí provozovali, po ránu jej zase budily marné i poloúspěšné pokusy o pohlavní styk, které Slepice provázela animálními výkřiky nehodnými lidí a Medvěd při nich bručel jako postřelený, protože se jinak vyjadřovat neuměl.
Nyní jsou pryč. Zanechali po sobě pětadvacetitisícový dluh na nájmu a byt, který je stále prázdný, neboť jej nepředali majitelům domu. Kamarád si těchto prázdnin opravdu užívá a nepřestává doufat, že se Slepice s Medvědem už nikdy nevrátí (Slepice ho za jeho poznámky k věci na chodbě domu před čase dokonce hrubě poplivala) a namísto nich se jednou do garsoniéry za jeho zdí nenastěhují hluční jedinci.
Když už probíráme problematiku bydlení, musím světu sdělit, že v mém domě na Smíchově před dvěma týdny zemřel soused, kterého jsem bohužel nikdy neviděl ve střízlivém stavu (a to ve svém domě bydlím devatenáct let). Okolní partaje si totiž všimly, že u něho dobrých deset dnů v kuse hrála televize. To by sice nebylo tak strašné, kdyby z toho věčného hraní nevyplynulo, že se soused dívá na tak zrůdné pořady, jako je SuperStar nebo Rady ptáka Loskutáka. To nesporně rozhodlo o tom informovat o celé záležitosti policii. Ta mistrovsky otevřela kvartýr a v posteli, mezi lahvemi od alkoholu i nealkoholu, našla bezvládné tělo souseda v prvotním stádiu rozkladu. Čest jeho památce.
Z této pravdivé historky plyne ponaučení, že uslyšíte-li za zdí vašeho bytu z televizního vysílání od sousedů povědomou znělku pořadu, ve kterém své sklony řeší jacísi Mareš, Rytmus, zpívající děti a jejich zploditelé, obyvatel bytu je s největší pravděpodobností čerstvě mrtev. Bude-li se to opakovat déle, je mrtev delší čas. V tu chvíli zasáhněte.

Ještě jeden odkaz ke zloději Kykyně!



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)